Pan Am Building

Budova společnosti Pan Am je reprezentantem nastupujícího brutalismu do estetiky mezinárodního stylu. Mrakodrap je ryzí komerční budovou, s rozsáhlými pronajímatelnými plochami, s jednoduchým tvarováním a absencí luxusních detailů v interiéru i exteriéru. Přestože sklidila ze strany estétů velkou kritiku, její nájemci si budovu oblíbili. Jistě i z toho důvodu, že se nachází v bezprostředním sousedství newyorského nádraží Grand Central.
Velmi silná nevole mnohých Newyorčanů vůči mrakodrapu byla korunována anketou jistého lifestylové časopisu, v níž Pan Am získal první místo na seznamu budov určených k okamžité demolici.
Dům má ale i hodně zastánců. Architekti jej chválí a nacházejí odvážnou konstrukční paralelu mezi Pan Amem a milánskou Pirelli Tower (Gio Ponti, Pier Luigi Nervi; 1959-60). Narozdíl od miesovských skleněných struktur je fasáda Pan Amu plná a plastická, což je ohleduplnější k historickým budovám v sousedství.
Pan American World Airways vlastnily budovu mnoho let. Jejich logotyp zářil v koruně severní a jižní fasády, zatímco na fasádě východní a západní svítil symbol zeměkoule. V roce 1981 koupila mrakodrap The Metropolitan Life Insurance Copany. Když v roce 1991 Pan Am zanikly, vyměnila MetLife logo na fasádě za vlastní a budova byla přejmenována na MetLife Building.
V roce 2005 MetLife budovy prodala za rekordní cenu 1,72 miliardy dolarů společnosti Tishman Speyer Properties, která spravuje v New Yorku dva významné penzijní fondy.
Ve své historii sloužila i jako heliport pro Kennedyho letiště, když cesta z JFK na střechu PanAmu trvala úžasných sedm minut. Tato služba fungovala v letech 1965-1968. Byla ukončena pro nerentabilitu - helikoptéra pojala pouze osm pasažérů. V únoru 1977 byla obnovena. Ukončena byla po třech měsících provozu, když při incidentu zahynuly vinou utrženého rotoru čtyři lidi v helikoptéře a jeden chodec na chodníku.
Nejslavnějšími obyvateli domu je párek sokolů, kterým se přezdívá Lois a Clark.