Paradise for two

tým: Maurice Nio, Arek Seredyn

Trávy a močály Bostholské přírodní rezervace jsou domovem unikátních rostlin (divokých orchidejí, bavlníku, parožnatek, pryžce bahenního, vzácných bahenních rostlin) a ptáků (káňat, motáků, kormoránů, bukačů, kachny chocholaté, lžičáka pestrého). Tato rezervace je schovaná v oáze uprostřed Ranstadu. V ochranném pásmu Bostonské rezervace není povolena žádná nová výstavba a také v přilehlých oblastech De Ronde Venen platí značná omezení na novou výstavu i rekonstrukce stávajících objektů. Proto toho zde hodně zůstalo beze změny. Je uměním vytvořit zde něco nového, co by odpovídalo potřebám a přáním obyvatel a zároveň zůstalo v harmonii s přírodou. (Přímé okolí Bostholu bylo v roce 2000 vyhlášeno přírodní rozvojovou oblastí. Výsledkem je uvolňování zemědělských ploch a rozšiřování ploch mokřin.)

Přesně v místě, kde se prosté pláně rašelin dotýkají nevyzpytatelné krajiny Bostholu, je zahrada, jejíž vnitřní svět je okolí skryt . Stejně suverénně jako sám Bosthol, zahrada odhaluje jenom své zelené okraje. Dvě budovy, zvenčí téměř neviditelné, farma a přístavek, čekají na rekonstrukci…

Cílem rekonstrukce bylo v souladu s duchem zahrady, která byla kultivována téměř až nebesky, ještě více prohloubit neočekávanou atmosféru tohoto místa.
Základem návrhu jsou dvě odlišné zinkové střechy, pod nimiž vznikly různorodé prostory, jež se uvolněně a harmonicky prolínají a propojují.
První část je hotová. Přístavek byl přestaven v pavilon. Zinková střecha byla přes čtvercovou dřevěnou budovu troufale umístěna diagonálně. Krokve se vějířovitě rozevírají, jako by se snažily napodobit vzory nedalekých mokřin Vinkeveense plassen a tmavě zbarvená dřevěná lávka je vyzvednuta nad úroveň terénu, vyvolává tak dojem, že se pavilon téměř vznáší nad zahradou. Vzhled pavilonu je zcela nový. Možná nečekaný, ale zároveň i stejně přirozený a elegantní jako kormorán v Bostholu.

---

Holandsko není země, kam byste jeli poznávat kouzla přírody. Na rýpavou otázku, zda-li mají vůbec nějaký les, vám někteří s vážnou tváří odpoví, že stačí, když sednete na vlak a pojedete půl hodinky směrem do středu Holandska, kde je obrovský les. Přírodní rezervace v Bostholu je výjimečnou a opatrovanou částí přírodního bohatství Holandska. Jakýkoliv zásah, novostavba a rekonstrukce opravdu přitahují velkou pozornost a vyžadují nejvytříbenější a nejharmoničtější řešení. Proto architekti (běžně používající nejmodernější materiály měnící barvu, třpytící se na slunci či reagující na teplo) v tomto případě sáhli k osvědčeným přírodním materiálům. Základním stavebním materiálem je dřevo. V tektonice pavilonu nelze přehlednout inspiraci v kráse a jednoduchosti japonské architektury. Ale inspirací byla i surová přirozenost prérijních australských dřevostaveb. Pokročilost, vrozená dekorativnost, ale zároveň jednoduchost a přirozenost detailu japonských dřevostaveb dnes málokdy snese srovnání. I sebemenšímu detailu byla věnována obrovská péče, ilustrována ve stovkách technických výkresů. Řada detailů byla simulována a testována na 3d modelu v počítači. Možná, že právě kvůli této až přehnané péči pavilon částečně ztratil ducha australské surovosti a "neučesanosti" a působí snad až příliš uhlazeným dojmem. Což ovšem nemusí být negativní. Pavilon je reprezentativní kanceláří klienta a když vítáte hosty, neoblečete se jako "křovák".
Arek Seredyn a Murice Nio se pokusili naučit, zdokonalit a překonat know-how těchto mistrů. V knihovně Nio architecten byste našli nejednu knížku o japonské a australské architektuře a jejích mistrech (Shigeru Ban a další.). Teprve až dokonale ovládnete jazyk, můžete začít psát básně. A architekti by měli básně stavět a ne psát.