Pavilon pro Reinerovu fresku u zámku Duchcov
Pavilon s freskou Nanebevzetí Panny Marie od Václava Vavřince Reinera
Reinerova freska v Duchcově
Zámek v severočeském Duchcově má velmi pozoruhodnou minulost a neméně zajímavou současnost. Původně barokní stavba, která na jihozápadním okraji města stojí už od roku 1685, je známá i díky unikátní fresce od Václava Vavřince Reinera – jednoho z nejvýznamnějších umělců českého baroka.
Ačkoliv celý jeho život je spojen s pražským Starým Městem, kde se narodil, působil zde a je rovněž pochován, svůj rukopis obtiskl Václav Vavřinec Reiner i na jiných místech. Jedním z jeho oblíbených cílů se stal právě Duchcov, kde získal jednu z největších zakázek své kariéry: vymalování zámeckého hlavního sálu portréty příslušníků rodu Valdštejnů (ti jej dlouhá léta vlastnili, dokud jej v roce 1921 neprodali státu). Tím ale mistrovo působení v zámku nekončilo. V prostoru zámecké zahrady kdysi stával špitál, jehož zdi dlouho zůstávaly holé. V roce 1728 však správci zámku oslovili právě slavného Reinera a ten se svého úkolu zhostil nadmíru zodpovědně: zdejší strop vyzdobil mimořádně zdařilou freskou Nejsvětější Trojice.
Náročný experiment se zdařil
Až do roku 1959 zůstávala freska ničím nerušena a lákala návštěvníky i poté, co špitál přestal sloužit svému původnímu účelu a hrad přešel z rukou původních majitelů pod správu Československé republiky. Potom však komunistický režim kvůli těžebním plánům rozhodl o zbourání již „nepotřebné“ budovy a s ní měl pochopitelně jít k zemi i slavný zdobený strop. Je jen s podivem, že takovému osudu nakonec unikl.
Zásluhou památkářů a nadšenců se podařilo prosadit unikátní řešení: restaurátoři celou fresku opatrně sňali a přemístili do nově vybudované budovy na pozemku kostela, která byla postavena právě kvůli tomu. Jistě není třeba zdůrazňovat, že přemístit fresku o rozměrech 270 čtverečních metrů představovalo extrémně náročnou výzvu. Sejmutí se sice zdařilo, nicméně k okamžitému transportu na nové místo nedošlo a freska zůstala následující čtvrtstoletí odpočívat ve čtyřech provizorních dřevěných bednách. Celkem 549 různě velkých kusů odborníci chemicky zakonzervovali a až do roku 1980 na ně nikdo nesáhl. O to větší pak bylo jejich překvapení, když posléze zapečetěné nádoby otevřeli a ke své velké radosti shledali, že vzácná freska zůstala nepoškozena. Následné umístění na strop zahradního pavilonu představovalo podle slov současného kastelána Mariana Hochela skládání puzzle. Jak výsledek dopadl, se mohou dnešní návštěvníci zámku přijít přesvědčit na vlastní oči.
Boj o fresku nekončí
Měli by si však pospíšit. Podmínky, ve kterých se dnes freska nachází, jsou totiž nevyhovující a stovky let stará památka čelí rychlé zkáze. V pavilonu totiž chybí optimální vzduchotechnika a nepříznivé povětrnostní podmínky, zejména vlhkost, mají na kvalitu vyobrazení negativní vliv. Na fresce totiž snadno kondenzuje vodní pára a ta malbu postupně smývá. Ve chvíli, kdy dojde ke stabilizaci prostředí, bude možné vzácné dílo ještě restaurovat a zachránit tak jeho odkaz pro budoucí generace. Zatím se ale veškeré práce zadrhly na nedostatku finančních prostředků a také značnému zásahu, který by pořízení vzduchotechniky představovalo. Podle kastelána totiž s sebou přinese mimo jiné i nepříjemný hluk rušící návštěvníky, nehledě na množství nevzhledných rour.
Zámek v severočeském Duchcově má velmi pozoruhodnou minulost a neméně zajímavou současnost. Původně barokní stavba, která na jihozápadním okraji města stojí už od roku 1685, je známá i díky unikátní fresce od Václava Vavřince Reinera – jednoho z nejvýznamnějších umělců českého baroka.
Ačkoliv celý jeho život je spojen s pražským Starým Městem, kde se narodil, působil zde a je rovněž pochován, svůj rukopis obtiskl Václav Vavřinec Reiner i na jiných místech. Jedním z jeho oblíbených cílů se stal právě Duchcov, kde získal jednu z největších zakázek své kariéry: vymalování zámeckého hlavního sálu portréty příslušníků rodu Valdštejnů (ti jej dlouhá léta vlastnili, dokud jej v roce 1921 neprodali státu). Tím ale mistrovo působení v zámku nekončilo. V prostoru zámecké zahrady kdysi stával špitál, jehož zdi dlouho zůstávaly holé. V roce 1728 však správci zámku oslovili právě slavného Reinera a ten se svého úkolu zhostil nadmíru zodpovědně: zdejší strop vyzdobil mimořádně zdařilou freskou Nejsvětější Trojice.
Náročný experiment se zdařil
Až do roku 1959 zůstávala freska ničím nerušena a lákala návštěvníky i poté, co špitál přestal sloužit svému původnímu účelu a hrad přešel z rukou původních majitelů pod správu Československé republiky. Potom však komunistický režim kvůli těžebním plánům rozhodl o zbourání již „nepotřebné“ budovy a s ní měl pochopitelně jít k zemi i slavný zdobený strop. Je jen s podivem, že takovému osudu nakonec unikl.
Zásluhou památkářů a nadšenců se podařilo prosadit unikátní řešení: restaurátoři celou fresku opatrně sňali a přemístili do nově vybudované budovy na pozemku kostela, která byla postavena právě kvůli tomu. Jistě není třeba zdůrazňovat, že přemístit fresku o rozměrech 270 čtverečních metrů představovalo extrémně náročnou výzvu. Sejmutí se sice zdařilo, nicméně k okamžitému transportu na nové místo nedošlo a freska zůstala následující čtvrtstoletí odpočívat ve čtyřech provizorních dřevěných bednách. Celkem 549 různě velkých kusů odborníci chemicky zakonzervovali a až do roku 1980 na ně nikdo nesáhl. O to větší pak bylo jejich překvapení, když posléze zapečetěné nádoby otevřeli a ke své velké radosti shledali, že vzácná freska zůstala nepoškozena. Následné umístění na strop zahradního pavilonu představovalo podle slov současného kastelána Mariana Hochela skládání puzzle. Jak výsledek dopadl, se mohou dnešní návštěvníci zámku přijít přesvědčit na vlastní oči.
Boj o fresku nekončí
Měli by si však pospíšit. Podmínky, ve kterých se dnes freska nachází, jsou totiž nevyhovující a stovky let stará památka čelí rychlé zkáze. V pavilonu totiž chybí optimální vzduchotechnika a nepříznivé povětrnostní podmínky, zejména vlhkost, mají na kvalitu vyobrazení negativní vliv. Na fresce totiž snadno kondenzuje vodní pára a ta malbu postupně smývá. Ve chvíli, kdy dojde ke stabilizaci prostředí, bude možné vzácné dílo ještě restaurovat a zachránit tak jeho odkaz pro budoucí generace. Zatím se ale veškeré práce zadrhly na nedostatku finančních prostředků a také značnému zásahu, který by pořízení vzduchotechniky představovalo. Podle kastelána totiž s sebou přinese mimo jiné i nepříjemný hluk rušící návštěvníky, nehledě na množství nevzhledných rour.
Pavla Zimmermannová, Bílinsko.cz
0 komentářů
přidat komentář
