Pavilon u hotelu Miura
Nový výstavní pavilon stojí u příjezdu k hotelu Miura v Čeladné a vznikl především jako prostor pro prezentaci sportovních automobilů navržených italským designérským studiem Pininfarina.
Od začátku bylo důležité, aby nová stavba nesoutěžila s výraznou architekturou hotelu, ale působila klidně, nadčasově a přirozeně doplnila jeho okolí.
Pavilon je umístěn na travnaté ploše mezi vzrostlými stromy, v prostoru mezi parkovištěm, okolní obytnou zástavbou, hotelem a navazujícím golfovým hřištěm. Právě různorodost okolí vedla k volbě jednoduchého tvaru a velmi omezené materiálové palety. Stavba zároveň oživuje původně spíše provozní prostor před hotelem a vytváří nové místo přístupné jak z hlavní komunikace, tak přímo od hotelové recepce.
Architektura pavilonu je založena na kontrastu dvou základních materiálů – betonu a skla. Betonové konstrukce jsou záměrně hmotné, pevné a výrazné. Naproti tomu sklo je pojato co nejlehčeji a téměř bezbariérově. Rámy prosklených ploch jsou ukryté v betonových konstrukcích, takže nic zbytečně neruší pohled skrz budovu ani výhled z interiéru do okolní krajiny.
Velké prosklené plochy umožňují vnímat vystavené automobily a umělecká díla i zvenčí. Pavilon ale není jednoduchou skleněnou vitrínou. Šikmo postavené betonové stěny jednotlivé pohledy postupně otevírají a zase uzavírají. Při pohybu kolem stavby se tak interiér odhaluje po částech a průhledy skrz pavilon se propojují s okolní zelení. Zevnitř naopak sklo téměř mizí a nechává vyniknout stromům, obloze a krajině za nimi.
Jediný vstup do pavilonu tvoří velké posuvné dveře, které zároveň slouží jako vjezd pro vystavované sportovní vozy. Po otevření se celé křídlo zasune do kapsy vytvořené v betonové konstrukci a vstup tak zůstává zcela volný. I zde je cílem potlačit technické prvky a zachovat maximální čistotu prostoru.
Hmotnost betonových stěn má i praktickou funkci. Jejich tloušťka umožňuje vytvářet v interiéru niky, ve kterých jsou soustředěny skříně, technologie, toalety i veškeré další zázemí. To, co je pro provoz budovy nezbytné, tak zůstává skryté a neruší jeho jednoduchost.
Podobný princip se uplatňuje také u osvětlení. Svítidla jsou zapuštěna přímo do betonového stropu tak, aby jejich zdroj nebyl na první pohled patrný. Světlo jako by vycházelo přímo z konstrukce. Nenápadné řešení přitom umožňuje velmi přesné a technicky propracované nasvícení vystavených automobilů, na kterém se podílela společnost iQuizziny.
Beton se v pavilonu objevuje v několika podobách. Fasády mají záměrně hrubý povrch s otisky nehoblovaných prken, odhalenými kameny, kavernami a stopami samotného procesu betonáže. V interiéru pokračuje materiál litou hlazenou podlahou a pohledovým betonovým stropem s otisky bednění. Betonová je také horní plocha střechy a zpevněné plochy kolem objektu, díky čemuž pavilon působí jako jeden kompaktní celek.
Výsledkem je jednoduchý, téměř elementární objekt založený na napětí mezi těžkým betonem a lehkostí skla. Beton stavbě dává pevnost, měřítko a pocit trvalosti, zatímco sklo ji otevírá okolí, propouští pohledy skrz a nechává do interiéru vstupovat stromy, oblohu i krajinu. Samotná architektura tak ustupuje do pozadí a vytváří přesný rámec pro to nejdůležitější – vystavené automobily, umění a jejich vztah k okolnímu prostředí.
Pavilon je umístěn na travnaté ploše mezi vzrostlými stromy, v prostoru mezi parkovištěm, okolní obytnou zástavbou, hotelem a navazujícím golfovým hřištěm. Právě různorodost okolí vedla k volbě jednoduchého tvaru a velmi omezené materiálové palety. Stavba zároveň oživuje původně spíše provozní prostor před hotelem a vytváří nové místo přístupné jak z hlavní komunikace, tak přímo od hotelové recepce.
Architektura pavilonu je založena na kontrastu dvou základních materiálů – betonu a skla. Betonové konstrukce jsou záměrně hmotné, pevné a výrazné. Naproti tomu sklo je pojato co nejlehčeji a téměř bezbariérově. Rámy prosklených ploch jsou ukryté v betonových konstrukcích, takže nic zbytečně neruší pohled skrz budovu ani výhled z interiéru do okolní krajiny.
Velké prosklené plochy umožňují vnímat vystavené automobily a umělecká díla i zvenčí. Pavilon ale není jednoduchou skleněnou vitrínou. Šikmo postavené betonové stěny jednotlivé pohledy postupně otevírají a zase uzavírají. Při pohybu kolem stavby se tak interiér odhaluje po částech a průhledy skrz pavilon se propojují s okolní zelení. Zevnitř naopak sklo téměř mizí a nechává vyniknout stromům, obloze a krajině za nimi.
Jediný vstup do pavilonu tvoří velké posuvné dveře, které zároveň slouží jako vjezd pro vystavované sportovní vozy. Po otevření se celé křídlo zasune do kapsy vytvořené v betonové konstrukci a vstup tak zůstává zcela volný. I zde je cílem potlačit technické prvky a zachovat maximální čistotu prostoru.
Hmotnost betonových stěn má i praktickou funkci. Jejich tloušťka umožňuje vytvářet v interiéru niky, ve kterých jsou soustředěny skříně, technologie, toalety i veškeré další zázemí. To, co je pro provoz budovy nezbytné, tak zůstává skryté a neruší jeho jednoduchost.
Podobný princip se uplatňuje také u osvětlení. Svítidla jsou zapuštěna přímo do betonového stropu tak, aby jejich zdroj nebyl na první pohled patrný. Světlo jako by vycházelo přímo z konstrukce. Nenápadné řešení přitom umožňuje velmi přesné a technicky propracované nasvícení vystavených automobilů, na kterém se podílela společnost iQuizziny.
Beton se v pavilonu objevuje v několika podobách. Fasády mají záměrně hrubý povrch s otisky nehoblovaných prken, odhalenými kameny, kavernami a stopami samotného procesu betonáže. V interiéru pokračuje materiál litou hlazenou podlahou a pohledovým betonovým stropem s otisky bednění. Betonová je také horní plocha střechy a zpevněné plochy kolem objektu, díky čemuž pavilon působí jako jeden kompaktní celek.
Výsledkem je jednoduchý, téměř elementární objekt založený na napětí mezi těžkým betonem a lehkostí skla. Beton stavbě dává pevnost, měřítko a pocit trvalosti, zatímco sklo ji otevírá okolí, propouští pohledy skrz a nechává do interiéru vstupovat stromy, oblohu i krajinu. Samotná architektura tak ustupuje do pozadí a vytváří přesný rámec pro to nejdůležitější – vystavené automobily, umění a jejich vztah k okolnímu prostředí.
autorská zpráva
0 komentářů
přidat komentář
