PLUS

foto: Ken'ichi Suzuki

Dům je situován na horském úbočí Izu-san, z něhož je krásný výhled jižním směrem na Tichý oceán. Nedotčená divočina posetá opadavými listnatými stromy, jako například třešněmi a japonskými duby, zde nenabízí příliš možností k zastavění.  Přeci jen jsme ale našli podél řeky místo vhodné k umístění stavby, která by sloužila jako víkendová vila.
Nechtěli jsme vytvořit složitý architektonický design odpovídající smíšené topografii – hornaté krajině plné skvělých stromů. Naopak nám hlavou probleskl projekt domu, který by byl plně soběstačný a jako by se, abstraktně řečeno, přirozeně vynořil ze země, jež ho dlouho ukrývala.
Koncept stavby vychází z pravoúhlého křížení dvou hranolů. Ve spodním, který polovinou vyčnívá nad původním terénem, se nachází ložnice a koupelna. Horní hranol, kde je salon a kuchyň, je položen příčně přes spodní a zároveň se opírá o vnější terén. Stavba působí jako excentrický kříž umístěný v krajině.
Jedna osa domu směřuje jižně směrem k Tichému oceánu, druhá pak západně k lesům japonských dubů a bílých bříz. Z pokojů v přízemí a z venkovní terasy nad nimi je široký výhled na moře a modrou oblohu. Horní část domu se naopak zahaluje do jemných stínů lesa.
Vodou leštěný bílý mramor jemně zářící jako řecké sochy, byl vybrán jako konečný interiérový materiál. Umožňuje postupné prolínání paprsků modré oblohy z jihu a zeleně ze západu, čímž vzniká jemná světelná scéna, která dotváří charakter a účelnost prostoru. Čím více se blížíme k jižnímu či západnímu konci, povrch je stále hladší, na koncích se až zrcadlí.
Jižní konec "bílého kříže" přechází v modrou oblohu a moře, východní pak v zeleň. Abstrakce zde není nijak v konfliktu s přírodou. Dům byl vytvořen v souladu s okolní krajinou, inspirován samou matkou přírodou, nesnaží se ji nijak napodobovat, avšak sám o sobě vytváří přírodní prostředí. Tohoto cíle jsem se snažil dosáhnout.