Nizozemí lemuje 350 kilometrů dlouhé mořské pobřeží. Noordzee (Severní moře) však nenabízí takové podmínky, aby přilákalo houfy turistů. Na dlouhých písečných plážích se prohání silné větry, doznívající Golfský proud nestíhá ohřát vodu, takže pokud si chcete užít překrásnou místní přírodu, nesmíte být z cukru. Pevninu od moře oddělují písečné valy porostlé trávami. Duny ochraňují rovinatou krajinu před přílivovými vlnami. V průběhu 20. století se k přírodě připojili lidé budováním umělých hrází bránících vnitrozemí. Rozměrné vodohospodářské a dopravní stavby jsou společným dílem inženýrů a architektů, k nimž nedávno přibyla nová hráz v Katwijk aan Zee, které je oblíbeným letoviskem ležícím deset kilometrů severně od Haagu. Toto strategické místo v ústí delty řeky Starý Rýn (nizozemsky Oude Rijn) osídlili již Římany před dvěma tisíci lety.
Město Katwijk aan Zee se rozhodlo současně vyřešit rekonstrukci hráze a nárůst automobilové dopravy. Půlkilometrové zahloubené parkoviště s kapacitou 663 míst se ukrývá pod písečnými dunami mezi ochranným náspem a nábřežní promenádou. Samotné parkoviště přitom tvoří jen úzký třicetimetrový pás ve více než 120 metrů široké skladbě, jejíž součástí je také ukrytá hráz, promenáda, pláž a přílivové území.
Projekt od krajinářských architektů OKRA získal ještě před dokončením významné ocenění Falco Award za nejlepší veřejný prostor, kde se podařilo výborně zakomponovat inženýrskou stavbu do krajiny a městského prostředí. V tomto roce vyhlásil Svaz nizozemských architektů (BNA) stavbou roku, která „předznamenává způsob dalšího zacházení s holandským pobřežím.“
Vjezdy pro automobily, vstupní objekty i únikové cesty dotváří zvlněnou krajinu. Umělé duny ze skla a cortenového plechu lehce vyčnívají mezi stébly trávy a značí skulpturální vstupy po točitých betonových schodištích do podzemí, kde jsou jednotlivé segmenty vyznačeny barevným osvětlením.
I stavby, které nejsou na první pohled ihned patrné, mohou významně přispět k celkovému zlepšení situace v území.