Polyfunkční dům Leibnizkolonnaden

Čím déle se na to dívám, tím více se mi to líbí. Ve všech ohledech skvělá práce, navíc očividně bez problémů odolává zubu času.

... Jako... vypadá to vkusně, důstojně. Ale... stejně sou ty Němci divnej národ. Takovýhle kasárna... Opravdu by mě zajímal duševní svět člověka, kerej se tak štítí balkónu, rizalitu nebo arkýře, že se snaží, seč může, aby se nějaké takové chyby vyvaroval.

Mně se ta stavba celkem líbí. Pokud jde o kasárna/chybějící balkóny, tak v Berlíně je mnoho bytových domů. Každý si může vybrat i takové, kde balkóny jsou. Příklad:
https://mofrei.de/en/implementations/projectdetail/projektde tail/104/
https://mofrei.de/en/implementations/projectdetail/projektde tail/101/

Mrzí mne, že zde, ani nikde jinde, nejsou u domů od Architekten Kollhoff und Timmermann dostupné půdorysy obytných podlaží. Zajímalo by mne, jak jsou uvnitř byty řešeny. Našel jsem pouze jeden starší projekt s plány podlaží:
https://atlasofplaces.com/filter/Architecture/Malchower-Weg- Hans-Kollhoff
(Zde konkrétně by příměr ke kasárnám byl částečně důvodný - díky pevnému rastru domů a skutečnosti, že je blok obehnán zdí.)

Čím déle se na to dívám, tak mi to malinko, a pak více a více, připomíná budovu věznice a nebo kasaren. Aspoň tam není pohledový beton a okna jako střílny z bunkrů.

Ale pane Šakale, dovedete si představit ten vývar za projekt!?
Jenom samé CTRL C a CTRL V.
A Vy byste chtěl, aby se chudinka projetantík se maloval s balkóny, rizality, arkýři a nedej bože lezénami !!
A kdyby to musel nakreslit rukou! Strašné! A co třeba štětcem jako akvarel. No tragédie!! Vždyť by to ani neuměl!

... Listoval jsem staršími texty a zakopl o větu, která se sem hodí: "Kde zůstala intuice, která životu tajně naslouchá, a žádá nejen pojmy, ale i jejich diferenciaci?" (Hans Scharoun)

... Ona to od Scharouna nebyla nějaká politická proklamace! Šlo o komentář k jednomu návrhu jeho přítele a spolupracovníka architekta Šlapety. Ale přišlo mi, že to k téhle stavbě pasuje.

Ve srovnání s dnešní minimalistickou produkcí je příjemné, že architektonické článkování má lidské měřítko, nepříjemná je ale uniformnost, která navozuje totální pocit "pořádku". Řád, který navozuje pocit bezpečí by měl být i v tom, že menší skupiny tvoří větší a až ty spoluvytváří celek vyššího řádu. Když je celek tvořen monotónním opakováním jednoho článku, navozuje to pocit smutku samoty.

... pane architekte Víchu! Přesně tak to vidím i já. Řád nespočívá v tom, že je všechno stené, ale v tom, že do sebe všechno zapadá!

monumentálna elegancia, štýlové, premyslený každý detail (zábradlia francúzskych okien - mimochodom oveľa zaujímavejšie pre pocit z bývania ako balkóniky, žalúzie, dlažby...) , veľkorysé riešením i použitými materiálmi, nenápadné nuansy, kde všetko do seba zapadá ... skrátka architektúra s veľkým A.
pocit akejsi skľúčenosti možno vyvolávajú fotografie, robené skôr technicky, ako náladovo - slnko pod mrakom, a príliš veľká prázdna plocha "dvora" - možno mohla byť fontána potiahnutá po celej dľžke piazzety, možno viac zelene, ale to by asi nebolo štýlové.
už len to, že sa podarilo presadiť myšlienku urobiť z dvora vlastne ulicu a pritom nechať obe strany riešiť jednému architektovi a v jednom štýle by si zaslúžilo čosi ako zlatého berlínskeho medveďa ... či šakala?

Přesně takto tuto realizaci vnímám i já. Tento druh architektury mně není nijak blízký, tady se mi to při prvním pohledu také nijak zvlášť nelíbilo, ale celkové řešení včetně parádně zpracovaných detailů a kvalitních materiálů, to se mi líbí moc. Pravdou je, že fotografie ten negativní pocit trochu vysvětlují, jiné, které jsem našel včetně street view vše staví do trochu jiného světla. On ani ten rastr, navíc u historické architektury celkem běžný, není zase tak pravidelný, jak se na první pohled zdá.