Přestavba hradu Ravne na centrální knihovnu Dr. France Sušnika

Severoslovinské Ravne na Koroškem leží v překrásné přírodě obklopené vysokými horami. Nad městem tyčí se středověký hrad, který je významnou chráněnou kulturní památkou ukrývající ve svých útrobách jednu z největších knihoven v zemi s řadou unikátních publikací. Pozdně gotické panské sídlo, které však bylo v 19. století přestavěno v neobarokním duchu se nachází ve středu města, však díky svému situování vysoko nad údolím řeky Meža působilo vždy trochu odtažitě a vzdáleně.
Autorkou vítězného projektu na přestavbu hradu v Ravne je lublaňská architektka Maruša Zorec, která již měla zkušenosti s navrhováním knihoven společně s Vojtehem Ravnikarem a sama pak řadou citlivých zásahů v historickém prostředí. Knihovna Dr. France Sušnika sídlí v hradu již od roku 1949. Hlavním úkolem bylo vměstnat provoz moderní oblastní knihovny s velkými sbírkami knih do středověké dispozice hradu a celek pak propojit s okolními pozůstatky starého průmyslového města. Je chvályhodné, pokud může stará památka ožít novou funkcí a nestane se z ní prázdná skořápka občasně vytržená ze své letargie prázdninovými prohlídkami turistů, ale naplní se každodenním provozem s tak ušlechtilým posláním jako knihovna. Při stavění hradu před pěti sty lety však nikdo neuvažoval nad tím, že by z něj jednou mohla být veřejná stavba s rušným provozem. Při přestavbě se architekta musela řídit přísnými směrnicemi místního úřadu na ochranu kulturního dědictví. Maruše Zorec se podařilo většinu nových funkcí umístit dovnitř stávajícího objektu a nově připojené hmoty kontinuálně a přirozeně navázaly na danou situaci. Knihovna je koncipována jako otevřený prostor, který se v panském sídle volně větví do různých částí. Provoz knihovny je umístěn ve dvou celcích. Mezi nejdůležitější části, které jsou veřejnosti volně přístupné, patří společenský sál s možností pořádat výstavy, kavárna a hlavní čtenářský sál. Tyto části se nachází v renesančním křídle, které bylo zrekonstruováno tak, aby se co nejvíce přiblížilo své původní podobě. Nově přistavěné křídlo hlavní části knihovny se řídí pravidly památkářů na ochranu historického dědictví. Obě nové rozšiřující hmoty jsou zasazeny do 'krajkového' rastru z černých kovových rámů. Přestože jsou nové pavilony protikladem k historickému komplexu, drží se umírněně a působí, jako by původní stavbu dále rozvíjely. Obvodový plášť ze svislých černých břitů za sebou odhaluje prosvítající skleněnou skořápku. Tyto lamely zároveň slouží jako ochrana interiéru před přímým slunečním světlem a poskytuje čtenářům pocit soukromí.
Součástí minimálních zásahů v hradním areálu byla také úprava nádvoří a zahrady od krajinné architektky Any Kučan, s níž Maruša Zorec dlouhodobě spolupracuje na svých projektech a její práce jsou tak uceleným dílem dokonale propojeným s okolní krajinou. V tomto případě park co nejvíce otevřeli dlouhým výhledům barokních os.