Projekt filmového paláce

Vodní spojení stavby, která má stát na Lidu, s Benátkami je v projektu zvýrazněno velkolepým prostorem, do něhož vplouvají lodě ze zátoky.
Tento prostor, jenž je jako pocta Benátkám prostoupený prchavým světlem pronikajícím mezerami mezi kinosály, je zamýšlen i jako prostor sloužící společenskému životu Lida. V době, kdy neprobíhají festivaly, je možné umístit do veřejné grotty podél pasáže obchody nebo přístavní funkce.
Čas ve svých různých abstrakcích spojuje architekturu a film. Projekt pracuje se třemi interpretacemi času a světla v prostoru. Zkrácený a prodloužený filmový čas - schopnost filmu zobrazit dvacet let v jedné minutě nebo naopak dvě vteřiny ve dvaceti minutách - je vyjádřen deformací a prodlouženou osnovou budovy. Prchavý čas se odráží v denním světle pronikajícím puklinami mezi kinosály na vodní plochu zátoky pod nimi. Zvlněná hladina a odraz denního světla oživují velkolepou veřejnou grottu. Absolutní čas měří paprsek denního světla, který se pohybuje uvnitř „čvterhranného pantheonu" ve foyeru. Vedle řešení provozních stránek návrhu jsou neméně významné jeho programové stránky, které se soustředí na promítání světla v prostoru, v odrazech a prostřednictvím stínů.
Obvod budovy pojaté jako nádoba na „filmový čas“ a „filmový prostor" má tvar láhve otevřené ústím do zátoky směrem k Benátkám. Kinosály se v tomto rámci prolínají a vytvářejí nezbytné štěrbiny a průrvy, skrze které proniká sluneční světlo na vodní hladinu pod nimi. V řezu se kinosály mírně pootáčejí jako propletené ruce, a tím mění vnitřní a vnější aspekty prostoru.
V některých částech je možné filmové plátno stáhnout a promítat přímo na deformované betonové desky konstrukce, takže se na fasádě objeví útržky barev a světla. Monolitickou červenou patinu fasády přerušují tyto zkreslené projekční části. Tady film vypaluje „díry" do architektury.