Prostor se nachází v jednom z objektů na
sídlišti Petřiny navržených v 90. letech
Vlado Miluničem. Investor se rozhodl tento nevyužívaný suterén přestavět na multifunkční studio pro různé druhy pohybových aktivit. Původně se jednalo o různě pospojované temné a stísněné místnosti s atmosférou podzemního bludiště. Hlavním úkolem tak bylo tento nehostinný prostor transformovat v útulné místo pro aktivní odpočinek.
Nad suterénem se nachází sedm pater kanceláří a bytů, díky skeletové konstrukci jsme si však mohli dovolit všechny vnitřní příčky vybourat a navrhnout odpovídající dispozici pro nové využití. Do volného prostoru vkládáme vestavbu odlišenou dřevěným obkladem. Tato vestavba obsahuje veškeré zázemí a malý sál.Podél vestavby prochází chodba, která je zakončena velkým sálem na šířku celého prostoru. Vstup do studia jsme záměrně ponechali v původních dimenzích a s těžkými ocelovými dveřmi, tvořícími přechod mezi vnějším prostředím temné neučesané chodby s odhalenými instalacemi a vnitřním světem studia. Rozšířený prostor vstupní části umožní příchozímu zapsat se u recepce, odložit si část oblečení a vypít si šálek čaje. Následně se spolu s ostatními návštěvníky a lektorem odebere do jedné ze šaten. V každé šatně jsou uzamykatelné skříňky, sprchy a toaleta. Po převlečení se návštěvník přesune do jednoho ze sálů. V celém studiu je teplovodní podlahové topení a dostatečně nadimenzovaná vzduchotechnika s rekuperací, jejíž vedení je skryto v podlaze.
Každý sál má jiný charakter odpovídající různorodosti činností, které zde budou probíhat. Menší a "klidnější" sál je určen především pro jógu a meditační cvičení,větší sál pro fyzičtější druhy pohybových aktivit. Tomu odpovídá jejich atmosféra. Hlavními architektonickými prostředky, kterými se této atmosféry snažíme dosáhnout je materiál a světlo.
V malém sále používáme klidné, teplé tóny a přírodní materiály, jako dřevo na podlaze a hliněnou omítku s ornamentem na jedné ze stěn. Autorkou abstraktního obrazu vyškrábaného do omítky je Kateřina Šmardová. Nedostatek denního světla nutí využít umělého osvětlení po celý den. Nepřímé osvětlení falešných kleneb nám maximálně evokuje přirozené světlo. Nevidíme jeho zdroj, ale měkké a teplé světlo se rozlévá po celé místnosti, které neoslňuje cvičící v žádné poloze. Hliněná omítka se táhne také celým vstupním prostorem a chodbou, kde abstraktní vlny narušují monotónnost lineárního prostoru.
Velký sál má zcela opačný charakter. Výrazným prvkem definujícím prostor jsou odhalené průvlaky se záměrně nezačištěnými vysprávkami. Strop mezi nimi je z důvodu akustiky obložen heraklitem, jehož struktura pasuje k flekatému betonu. Některé druhy tance vyžadují možnost kontroly v zrcadle, které tak tvoří celou jednu stěnu a opticky sál rozšiřuje. Na průvlacích jsou připraveny háky pro zavěšení TRX popruhů nebo boxovacího pytle. Osvětlení je opět nepřímé formou LED pásků ležících na ocelových L profilech a zářících směrem do stropu.
Pavel Mahdal