RD Staré Hamry

Pozemek s výrazně svažitým terénem a velkorysým panoramatickým výhledem na malebné hřebeny Beskyd se stal určujícím východiskem celého architektonického konceptu.

Dramatická modelace terénu, která by se na první pohled mohla jevit jako komplikace, se proměnila v hlavní přednost návrhu. Výrazný výškový rozdíl umožnil vytvořit dům, jehož obě podlaží přirozeně navazují na okolní zahradu a stírají tak hranici mezi interiérem a krajinou. Umístění domu přibližně do středu pozemku umožňuje naplno využít potenciál jeho dvou odlišných částí – prosluněné jižní zahrady otevírající se dalekým výhledům a intimnější severní části poskytující klid a soukromí. Oba tyto světy propojuje soustava vnitřních a venkovních schodišť, která přirozeně překonává výškové rozdíly a vytváří plynulou návaznost jednotlivých prostorů.

Spodní podlaží, částečně zapuštěné do svažitého terénu, tvoří klidovou a soukromou zónu domu. Vedle hlavního vstupu a garáže zde nachází své místo ložnicová část s nezbytným provozním zázemím. Dispozice zároveň myslí na proměnlivé potřeby rodiny v čase – velkoryse pojatý dětský pokoj lze v budoucnu jednoduše rozdělit na dva samostatné pokoje.

Horní podlaží se naopak otevírá světlu, prostoru a vzdáleným horizontům beskydské krajiny. Stává se přirozeným centrem společného rodinného života, jehož atmosféru utváří bezprostřední kontakt s okolní přírodou. Velkorysé prosklení jižní fasády je promyšleně ustoupeno do hloubky hmoty domu, čímž vzniká přirozená ochrana před intenzivním letním sluncem bez nutnosti použití neprůhledných stínicích prvků. Obytný prostor plynule přechází na krytou terasu, která představuje příjemný meziprostor mezi interiérem a zahradou – místo pro odpočinek, setkávání i každodenní vnímání proměn okolní krajiny.

Architektonický výraz domu je založen na kontrastu dvou charakterově odlišných hmot. Spodní zděné podlaží, vnímané jako pevný kamenný sokl vyrůstající ze svahu, dává stavbě pocit stability a přirozeného ukotvení v terénu. Nad ním se vznáší vizuálně odlehčené horní podlaží, jehož charakter určují velkoformátové prosklené plochy, rytmus subtilních dřevěných sloupů podél jižní fasády a hřejivá textura dřevěného obkladu. Vzájemné působení kamene, dřeva a skla vytváří harmonický celek, který současným architektonickým jazykem citlivě reaguje na charakter okolní krajiny.

Výrazným prvkem interiéru horního podlaží je přiznaná konstrukce krovu ze sbíjených vazníků. Její pravidelný rytmus propůjčuje obytnému prostoru osobitou atmosféru, zdůrazňuje jeho vzdušnost a nechává vyniknout přirozenou krásu i konstrukční logiku dřeva.

Výsledkem je dům, který se nesnaží svažitý terén překonat, ale naopak z něj čerpá svou jedinečnost. Architektura zde vyrůstá z charakteru místa, respektuje jeho přirozené podmínky a proměňuje je v kvalitní prostředí pro každodenní život.