Regionální knihovna Joaquín Leguina s archivem v bývalém areálu pivovaru El ÁguilaOd samého počátku architektonické soutěže uspořádané v roce 1994 bylo hlavním cílem otevřít veřejnosti úchvatné a rozlehlé prostory bývalého pivovaru El Áquila v centru Madridu. Zpřístupnění dosud neznámých míst bylo hnací silou, která napomáhala při umisťování rozličných aktivit, vkládání nových objektů a rozšiřování užitných ploch. Součástí našich snah bylo rovněž nové pojednání venkovních prostranství, na které modernisté dříve hleděli jako na obyčejnou prázdnotu. Hlavní ideovou linkou našeho návrhu se tak stal prostor mezi budovami, který byl v průběhu doby častokrát měněn stejně jako způsob využíván až po celkovou změnu povahy objektu. Vznikla tak neviditelná propojení mezi různými stavbami při zachování jejich původní průmyslové povahy, měřítka i materiálu.
Madridský archiv oblastní vlády a knihovna v bývalém pivovaru El Áquila je centrem zaměřujícím se na záchranu, péči a další šíření historických dokumentů a regionálního dědictví. Dokumentační centrum se svou prací zaměřuje na zajištění transparentnosti a občanská práva při administrativních úkonech. Stavba představující rozšíření kulturní osy Paseo del Prado je součástí politických snah otevření Madridu jižním směrem a kulturním úsilím o zachování zbytků historického průmyslového dědictví ve městě.
Oblastní archiv zabírá rozlohu 30000 m² a je rozdělen do tří částí: vstupní, uskladnění a veřejně přístupná. Sklady obsahující regály o celkové délce 100 kilometrů jsou uspořádány v šesti identických podlažích obklopených izolačním pláštěm v podobě dvouvrstvé translucentní skleněné fasády; půdorysné uspořádání bylo architektonickou výzvou vůči přísným požárním předpisům.
Krajská knihovna zabírá 1000 m² a její program je koncipována jako multimediální. Knihovna se nachází v renovovaných průmyslových prostorách. Sila, která byla původně určená s uskladnění ječmene, nyní obsahují všechny knihy vydané madridském regionu.
Pro Madrid je sloučení regionálního archivu a knihovny jako spojení dvou rukou. Jde o symbol žádoucího sbližování mezi oběma institucemi podobně jako vzájemné provázání původního průmyslového prostředí s novou architekturou, která a jedné straně ochraňuje historické dědictví, ale zároveň nabízí prostor pro budoucí rozvoj místní kultury.
Mansilla+Tuñón Arquitectos