je opravdu nutná. Kvalitní divadlo, tak jak to vnímají všichni milovníci divadla, mezi které se počítám, dělají vynikající dramaturgie, režie a herecký soubor. Před rokem 1990 jsem měl možnost shlédnout několik představení na Nové scéně a dodnes si pamatuji některé dojmy z návštěvy divadla i samotných představení. Věc Makropulos s krásnou paní Hlaváčovou v červených šatech, Zahradní slavnost, několik her s Markem Vašutem v hlavní roli(např.ta jak v ní bezvadně zatancoval), který zde zažíval svůj herecký vrchol. Nová scéna byla vytvořena jako noblesní prostor se slavnostní atmosférou, kdy vrcholilo tvúrčí období jedné výjimečné herecké generace, které se sametem skončilo. NS pak byla potrestána výhradním hostováním Laterny Magiky s jejím Kouzelným cirkusem pro turisty v kraťasech. Vytvořte pane Smetano divadelní laboratoř někde v brownfieldu s repertoárem, který přitáhne diváky a všichni vám zatleskáme, ale NS revitalizujme v původním řešení. To, že prostor NS postavíte na hlavu, tak tím z něj kvalitní divadlo neuděláte.
No jo roberte, ale co když je tahle revitalizace pokusem o přeměnu spíše kina v divadelní variabilitu?
Nakonec, jak vnímá člověk prostor, tak vnímá prostor člověka. Nebo ne?
To Vám budiž přáno, nicméně je dobré vědět, že únava prostoru, stejně jako materiálu (jak nevzpomenout oranžerii od EJ) je vpodstatě subjektivního charakteru.
Zní to sice kacířsky, ale paradoxní synchronicita funguje i v těchto poměrech celkem spolehlivě.
Pro více objektivní zhodnocení NS cituji z textu rektora VŠUP Jindřicha Smetany:
"Kromě výše zmíněných divadelních neduhů nese architektonický výraz exteriéru a interiéru pachuť velmi nákladných, až chlubivých staveb vrcholné normalizace. Autorské zpracování skleněné fasády Stanislava Libenského bylo považováno za výjimečný omyl i autorem samým. Příliš „patetické“ řešení interiérů divácké části - okázalé použití zeleného mramoru, velmi bohaté tvarování podhledů apod. – navozují zcela jinou atmosféru, než jakou bychom očekávali od liberálního experimentálního studia. Navíc ta samá honosná oficiózní atmosféra byla zatažena i do hledištní části, jakoby se neočekávalo, že by mohli inscenátoři na této scéně hledat nové formy a třeba i riskovat."
Papalášská nabubřelost a procovství z budovy přímo kape. Mně nepřijde vtipná, sexy ani cool, natož inspirující nebo poetická. Fakt to chcete?
Zajímal by mne váš názor na revitalizaci Realistického divadla na Švandovo divadlo. Téma pro
ilustraci jaká je doba a kdo je obdivován, lépe-kdo dostává prostor k tvorbě.
Stručně řečeno, moderna- inovace, postmoderna- aktualizace...
Z toho vyplývá jediné- na revitalizaci tohoto divadla se nejlépe ukázalo, co že je zrovna na programu...Nebo ne?
Otázkou je spíš kam to povede.
V současnosti se to jeví jako hypnotizace, zřejmě třetí dějství bláznivé opery s názvem- Výfuk jako bublifuk...
No a to by mohlo být též zhodnocení té divadelní aktualizace.
v tomto případě byl duch divadla aktualizován na bublifuk.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Nakonec, jak vnímá člověk prostor, tak vnímá prostor člověka. Nebo ne?
Zní to sice kacířsky, ale paradoxní synchronicita funguje i v těchto poměrech celkem spolehlivě.
"Kromě výše zmíněných divadelních neduhů nese architektonický výraz exteriéru a interiéru pachuť velmi nákladných, až chlubivých staveb vrcholné normalizace. Autorské zpracování skleněné fasády Stanislava Libenského bylo považováno za výjimečný omyl i autorem samým. Příliš „patetické“ řešení interiérů divácké části - okázalé použití zeleného mramoru, velmi bohaté tvarování podhledů apod. – navozují zcela jinou atmosféru, než jakou bychom očekávali od liberálního experimentálního studia. Navíc ta samá honosná oficiózní atmosféra byla zatažena i do hledištní části, jakoby se neočekávalo, že by mohli inscenátoři na této scéně hledat nové formy a třeba i riskovat."
Papalášská nabubřelost a procovství z budovy přímo kape. Mně nepřijde vtipná, sexy ani cool, natož inspirující nebo poetická. Fakt to chcete?
Fakt je, že někdy je nevyhnutelné "revitalizovat" dynamitem...
ilustraci jaká je doba a kdo je obdivován, lépe-kdo dostává prostor k tvorbě.
Z toho vyplývá jediné- na revitalizaci tohoto divadla se nejlépe ukázalo, co že je zrovna na programu...Nebo ne?
V současnosti se to jeví jako hypnotizace, zřejmě třetí dějství bláznivé opery s názvem- Výfuk jako bublifuk...
No a to by mohlo být též zhodnocení té divadelní aktualizace.