Rodinný dům s francouzskou restaurací

Objekt slouží jako vlastní bydlení s restaurací pro majitele francouzské restaurace. Jedná se o mého dlouholetého přítele. Požádal mě, abych navrhl budovu co "nejtěžší". Řekl mi: "Chci architekturu, jejíž váha by časem nabývala. Neměla by být uměle uhlazená, ale disponovat spíše přírodní drsností. Pravá kuchyně si žádá takové místo." Řekl mi také, že "to musí vypadat, jako by to tam už bylo a také tam zůstane co nejdéle". Jeho ideou bylo vytvořit zcela novou restauraci s dlouhou tradicí. Toužil po něčem, co je současně domem i restaurací, po něčem, co by mohl později předat svým dětem a vnoučatům. Nyní zve hosty do restaurace podobně, jako by zval přátele k sobě domů. Některé výjimečné hosty pustí do obývacího pokoje nebo u něj dokonce přespí. Když je restaurace zavřená, slouží jídelní sál jako místo, kde rodina tráví volný čas nebo kde se děti učí. Půdorys je uspořádán tak, že se restaurace nachází na severu a obytná část je situována k jihu. Z obytné části do restaurace nebo naopak je potřeba projít některým ze tří atrií, která tyto funkční části oddělují.
Pokud jde o průběh výstavby, tak jsme celou dobu pracovali s nepřesnostmi a náhodami, které se zde vyskytly. Vytvořili jsme architekturu, která přirozeně zakomponovává deformace a vady. Vykopali jsme do země díru, abychom ji zalili betonem, vyhloubili pod betonem prostory a mezi oblouky osadili skla, abychom vytvořili vnitřní prostor.
Nejprve byl mnohokrát předělávaný fyzický model zdigitalizován. Poté byly 3D souřadnice s využitím GPS navigačního systému zadány do měřicího přístroje pro vytýčení bodů, kde byly zapuštěny piloty. Současně stavební dělníci ručně hloubili díru, aby byla co nejvíce přesná, a přitom si neustále potvrzovali polohu a tvar na iPadu. Neočekávané vlivy, jako rostoucí tráva, propad půdy nebo chyby způsobené ruční prací, byly v maximální možné míře tolerovány. Když byla spodní stavba po zatuhnutí betonu vyhloubena, byla obalena hlínou. Vzhledem k místním geologickým poměrům se charakter a vzhled horniny lišil. Původně jsme plánovali, že hlínu odplavíme a necháme odhalenou šedou betonovou konstrukci. To, jak stavba vypadala obalená zeminou, na nás však udělalo takový dojem, že jsme se rozhodli ji ponechat tak, jak je. Tehdy jsme si uvědomili jeskynní atmosféru a rozhodli se stavbu přepracovat do nové podoby.
Při fyzickém vytváření vnitřních prostorů jsme si v počítači zobrazovali rozdíly mezi výkresy a skutečně vyhloubenou konstrukcí. Tento proces odhalil nové prostory, u nichž jsme nepředpokládali, že by mohly vzniknout a podle toho jsme aktualizovali způsob užívání stavby. Proces architektonického navrhování se tak zcela obrátil. Na základě stávajícího objektu byly nově vypracovány výkresy zasklení, uspořádání nábytku a síťových rozvodů (MEP). Například zasklení bylo upraveno podle zaměření skutečného stavu. Data z naskenovaného prostoru byla použita k ověření, že se sklo nerozbije během výstavby ani při pozdějším otevírání a zavírání. Pro zjednodušení vodovodních rozvodů byla voda a kanalizace naplánována tak, aby profily procházely třemi atrii v přímé linii, a vodovodní baterie, kanalizační potrubí, větrací kanály atd. byly instalovány tak, aby procházely pod okny do místností.
Po smíření se s nepřesnostmi se betonová hmota postupnou metodou “vyřízni a vyzkoušej“ proměnila v architekturu. Majitel zde začne žít, bude zde provozovat restauraci a pokračovat v dotváření místa.