Rodinný dům u Heiligensee

Při navrhování domu byl pro nás výchozím bodem čtvercový půdorys. Jelikož byl dům určen pro dvě osoby, měly se zde nacházet dva hlavní čtvercové prostory. Vždy jeden přes celé patro. Díky výškám stropů stávajících i nových prostorů a mírnému převýšení atiky vznikl dokonalý kubický objekt.
Každá obvodová stěna nových prostorů měla disponovat pouze jedním otvorem, aby byl zásah co nejmenší. Ve výsledku to znamená, že se v každém patře nachází pouze tři okenní otvory a jedny dveře.
Pro přechod z jednoho podlaží do druhého je nutné použít schodiště. Výsledkem je malá schodišťová věž, která je připojena ke krychlovému objemu domu. Schodiště se obtáčí kolem středového čtvercového sloupu, který je navržen tak, aby mohl mít co nejmenší průřez. Schodišťové zrcadlo bylo celé zaplněno a schodiště lze vnímat spíše jako cestu. Pouze s tímto vyčleněným schodištěm lze oba hlavní prostory vnímat jako zcela samostatné.
Schodišťovou věž, a tím i vstupy do místností, jsme umístili na sever. Tři okenní otvory v hlavních obytných prostorech jsou orientovány na východ, jih a západ. Šlo o souhru šťastných okolností, neboť daný pozemek tuto rozumnou orientaci umožňoval. Okenní a dveřní otvory měly být vycentrovány tak, aby nebyly orientovány k žádným konkrétním bodům v okolním prostředí ani jinak nevyčnívaly po formální stránce. Hlavní prostory nyní odráží putování denního světla.
Problémem však bylo, že by oba prostory nabízely identické světelné podmínky, což by činilo jeden prostor nadbytečný. Z tohoto důvodu jsme potřebovali vložit další architektonický prvek, který by vytvořil rozdíl a zvýšil komplexnost celého návrhu. Naší odpovědí jsou dvě diagonální stěny umístěné do obou hlavních prostorů, které jsou v každém patře zrcadlově obrácené. To znamená, že denní světlo je ve obou hlavních prostorech, respektive ve čtyřech polovinách, stále jiné. Důležité je, aby diagonální stěna nesplynula s vnitřními rohy, jinak by vznikly dvě samostatné místnosti, a ne dva rozpůlené prostory. Dvě místnosti by vyžadovaly další architektonické prvky (dveře) a my jsme nechtěli přidávat žádné další prvky. Kromě toho vzniká na přechodu z jedné poloviny hlavní místnosti do druhé zvláštní světelný kontrast. Tato záře nebo stín vzbuzují zvědavost, co se skrývá za zdí.
Výsledkem jsou dva odlišné čtvercové prostory, které sice mají stejnou geometrii, ale přesto disponuji dvěma různými polovinami nabízejícími zcela odlišné světelné nálady. Teprve díky tomuto kontrastu umožněnému jednoduchou změnou (zrcadlením úhlopříčné stěny) vzniká ve vnímání prostoru něco zcela neuchopitelného.