Rozhledna na Šibeníku

Rekonverze tubusu větrné elektrárny s transformovnou na rozhlednu s turistickým infocentrem, vrch Šibeník, Nový Hrádek

Rozhledny dnes na horách rostou jako houby po dešti. Nejde o nějaký národní sport, jako spíše o hory samotné. Rozhledny na zdejších horách stavěly ve II. pol. 19. století turistické spolky německé, polské, rakouské, i české. Z některých z nich je při vynikajících podmínkách vidět až na Alpy.
Rozhledna na Šibeníku je součástí turistické trasy česko-polské Hřebenovky. Financována byla převážně z evropských dotací nadnárodního sdružení obcí tohoto Euroregionu:
"Spolupráce přesahující hranice napomáhá zmírňovat nevýhody, které s sebou hranice v území nesou. Překonává národní okrajové polohy pohraničních oblastí a zlepšuje životní podmínky obyvatelstva."
Neodzkoušený prototyp větrné farmy z roku 1995 nikdy nebyl spuštěn z hlukových důvodů. O zprovoznění ještě do roku 2013 usiloval ČEZ, kdy poslední z tubusů s transformovnou odkoupila obec s myšlenkou na rozhlednu.
Objem infocentra byl hmotově i provozně doplněn o nejnižší trakt do tvaru skalnatého výchozu. Dispozičně byla transformovna rozdělena na tři trakty: hlavní návštěvnický, trakt zázemí, a trakt servisní. Doplněna byla galerie hlavního prostoru a terasa nad středním traktem, která plynule navazuje na spojovací lávku na rozhlednu. Návštěvnická trasa vede přes infocentrum na galerii, kde je uvažováno výstavní využití, dále přes vyhlídkovou terasu a lávku na rozhlednu.
Rozhledna byla z kompozičních důvodů prodloužena o technický nástavec s předpokladem obvyklého telekomunikačního využití.
Původní tubus i transformovna zůstává v nové kůži stále čitelná. Vertikalita rozhledny má být ještě vyvážena horizontalitou nové aleje podél přístupové cesty.
Stavba je realizována částečně v ostrovním režimu, s vlastním zdrojem vody a likvidací odpadních vod čističkou a vsakem, vytápění je řešeno tepelným čerpadlem.