Projekt rozšíření vědeckého parku v Grandě poblíž řeky Genil spočívá ve zbudování jediné střechy, která jako otevřená dlaň ruky zakrývá a vzájemně propojuje jednotlivé programové části.
Prázdný prostor, který spojuje jednotlivé velké boxy s různou programovou náplní (markoskop, biodóm, technofórum, zdravotnictví, Andalúzie, posluchárny, prostory se stálými a krátkodobými výstavami) uspořádává mezi jednotlivými parkovými aktivitami vzájemné komunikace, provoz a celkové vztahy. Navrhované prostorové uspořádání umožňuje velkou funkční flexibilitu při situacích, kdy je potřeba propojit jednotlivé tématické okruhy.
S projektem se z velké části pracovalo jako s topografií suplující střechu, která reaguje na řadu výškových úrovní a navazuje v různých částech na kryté přístřešky. Tímto způsobem vznikl výsledný prostor a střecha, která se jako kontinuální prvek neustále proměňuje ve sled vzájemně propojených sálů.
Střecha vědeckého parku v Granadě se skládá z kontinuálního zvrásněného povrchu, který se vznáší nad nakloněnou rovinou přízemní úrovně uzavřené mezi velké výstavní prostory, zvýrazňuje komunikace a vzájemné vztahy mezi prostory a světlem, které sem proniká mezi seskládanými plochami. Velké střecha v abstraktní formě připomíná panorama horského masivu rýsujícího se za Granadou. Topografie velké střešní roviny se přizpůsobuje objemovým potřebám, vytváří v interiéru rozlehlé a vysoké uzavřené prostory, které obsahují rozmanité stavební programy.
Střecha prolétá nad terénem, vytváří novou topografii, která mezi svými ohyby nabízí prostor světlíkům, které poskytují do prohlídkových a spojujících částí dostatek přirozeného světla. Střešní krajina je koncipovaná jako dvojitá trojdimenzionální konstrukce, který v sobě obsahuje všechny potřebné servisní a technické systémy a zároveň řeší odvod dešťové vody. Orientace světlíků sleduje hlavní směry nosné konstrukce.