Historické jádro španělské Murcie dotváří starý most, říční opěrné stěny a starý mlýn, které společně charakterizují srdce celého města s jeho nejvýznamnější křižovatkou vedoucí přes řeku Segura. Komplexní rekonstrukce starých mlýnů měla vážný dopad na celkový obraz města. Jakékoliv stavební práce na historických mlýnech následně ovlivňují všechny další městské části s výhledem na řeku. Projekt renovace mlýna uzavírá a dotváří tento důležitý obraz levého břehu a vytváří vizuální rovnováhu nábřeží Barrio del Carmen k protější historické straně.
Budovu mlýna současně s opěrnými stěnami a kamenným mostem navrhl Jaime Bort. Stavba proběhla v letech 1718-41. Základy dnešního podoby čtvrti Barrio del Carmen položil v 18. století hrabě Floridablanca (José Moñino y Redondo (1728-1808) byl murcijský rodák a reformní ministr španělského krále - pozn. překl.). Způsob naší práce se odvíjel od propojení původního mlýna s přilehlými městskými částmi, důvěrného navázání na střešní krajinu, uvědomění důležité křižovatky vedle starého mostu, veřejné povahy mlýnů a společných historických kořenů.
Mlýn tvořil soubor hranolových objemů řazených po proudu řeky. Otevřený kanál vzadu byl zarovnán s opěrnou zdí a ploché střechy kontinuálně navázaly na okolní úroveň. Řazení těchto hranolů na střeše odpovídá technologické posloupnosti v mlýnu. Masivní konstrukce je v horní části zušlechtěna pilastrovým řádem, které naznačují vnitřní pracovní prostory. Když došlo v 19. století k rozdělení vlastnictví, byla tato pilastrová část s jednotnou plochou střechou znetvořena spontánními nástavbami, čímž vznikl roztříštěný vzhled.
Věříme, že když se mlýny navrátí do veřejné prostoru jako kulturní centrum a muzeum hydrauliky, měly by opět získat svoji původní ucelenou povahu. Jako vodítko pro výslednou formu posloužilo rozhodnutí, že projekt renovace bude založen na návratu k nejpůvodnějšímu vzhledu mlýna. Původní jednotná forma bude rovněž nejlépe souznít s navrhovaným veřejným využitím.
Projekt nového kulturního centra a muzea hydrauliky odkrývá způsob, jak dokáže lineární dispozice starých mlýnů dobře posloužit i pro umístění nových samostatných provozů. Přednáškový sál v přízemí a horní knihovna jsou uspořádány podél svislé osy, na níž navazuje střešní světlík, který osvětluje prostor čítárny a distribuuje světlo do středu vstupní haly. Všechny prostorové souvislosti a rozmístění jader lze nejlépe ocenit v příčných řezech. Ve výškové rovině horního průchodu lze jasně rozlišit sochařské kvality prostoru knihovny. Z objemu kavárny a restaurace, která se otevírá do průchozí pasáže, lze také vytvořit prostor vhodný k venkovnímu použití.
Venkovní prostor na jižní straně dotváří ze západní strany objekt starých stájí, který pravděpodobně patřily kavalírským kasárnám, které předcházely mlýnům. Z budovy starých stájí se stane dočasná výstavní síň, která doplní stavební program muzea a kulturního centra. Fyzický oddělení výstavní síně přispívá také k její větší nezávislosti při používání.
Při renovaci objektu byla dodržena následující dvě protichůdná kritéria: při obnově původního mlýna je hledána důslednost, přičemž se současně zcela volně nakládá s doplňkovými konstrukcemi, které nenarušují tento základní obraz.
Dvojí kritéria přísnosti a svobody podporují genezi městského života, které mohou kulturní centrum a muzeum poskytnout. Návrh je založen na dvou základních pilířích: obnovuje počáteční historický sediment, na němž je založena architektura města, zatímco se na druhou stranu předpokládá nová formální a konstruktivní rozmanitost používající současný jazyk. Částečně puristická renovace tak nepopírá podobný aditivní přístup, který vedl k spontánnímu rozrůstání mlýna v 19. století. Vztah mezi historií nebo tradicí a současností tak umožňuje její zviditelnění ve vrstevnaté podobě.
Juan Navarro Baldeweg