Sídlo provincie Antverpy

Nová budova nahrazuje komplex modernistických budov (autory původní stavby z roku 1966-70 byla dvojice architektů Maurice De Vocht a René Grosemans, jejichž dílo bylo zbořeno v roce 2014 - pozn.překl.), které zabíraly celý pozemek a nemohly být přizpůsobeny dnešním ekologickým standardům trvalé udržitelnosti. Vzhledem k tomu, že se v centru Antverp nachází jen málo veřejných zelených ploch, bylo hlavním požadavkem zadání soutěže přeměna pozemku z výhradně soukromé dlážděné plochy na veřejně přístupnou zahradu. Pozemek obklopený fragmenty veřejné zeleně hrál klíčovou roli při utváření většího uceleného parku. Dalším - protichůdným - požadavkem bylo zachování nově postaveného reprezentačního pavilonu, který byl jako překážka umístěn uprostřed pozemku.
Požadovaný stavební program byl umístěn do kompaktní hmoty, kterou však napříč prochází původní pavilon. Hlavní vstup do úřední budovy byl přiblížen k ulici. Velká hmota rozděluje park na přední a zadní zahradu. Postupným otáčením půdorysu kolem jednoho nároží se začne hmota budovy zvolna posouvat ke středu, čímž vznikla výsledná sochařská forma. Návrh respektuje stávající sousední budovy.
Při navrhování jsme nakonec dospěli k tomu, že byl stávající pavilon nahrazen proskleným objektem pro pořádání kongresů a výstav. Budova je koncipována jako mostní konstrukce, která se klene před tento pavilon. Uprostřed dispozice se z jednoho komunikačního jádra na druhé klene velký ocelový příhradový nosník.
Další dva příhradové nosníky jsou zakomponovány do bočních betonových stěn a jejich trojúhelníkové rozložené určuje podobu okenních otvorů. V dalším kroku byl tento tvar oken použitý po celé budově (na 15 poschodích se nachází 683 trojúhelníkových oken - pozn.překl.), protože se ukazuje jako velmi účinný, pokud jde o ideální rovnováhu mezi přístupem denního světla a přehříváním sluncem. Zbývající plocha fasády je obložena skleněnou mozaikou z bílých kulatých terčíků, zatímco pavilon zůstal zcela průhledný, aby si udržel vizuální spojení s parkem.