Škola architektury v Oslo

Škola architektury v Oslo se nachází v historické budově z roku 1938, která leží přímo na břehu řeky Akerselva ve východní části města. Škola je součástí velkého projektu určeného k revitalizaci bývalé průmyslové oblasti pro vzdělávací účely. Dlouhodobým záměrem je vytvořit umělecký kampus ležící na březích řeky. Soutěžní projekt JVA na rekonstrukci a přístavbu školy architektury získal první místo v roce 1998, přičemž autoři museli při navrhování počítat s tím, že vnější plášť stávající budovy je památkově chráněný. Musel být rovněž zachován otevřený blok směrem k řece, nový stavební program plynule navázat na logiku původní budovy a také se co nejlépe zapojit do okolní přírody. Vstupní nádvoří je zakopáno do země, čímž byl zvýrazněn hlavní vstup, ale především dostatečné osvětlení haly v přízemí. Podélný světelný pás je proražen ve stávajícím stropě a dostatečně osvětluje všechny přidružené funkce. Pás ve tvaru písmene U jasně definuje komunikační zónu, která je zakončená příčným mostem nad vstupní částí. V přízemí školy se nachází veřejné funkce jako kantýna, auditorium, výstavní sál, knihovna a dílna. Všechny ateliéry a učebny jsou umístěny v prvním podlaží s výhledem do otevřeného nádvoří. Zbývající kanceláře pro vědecké pracovníky a administrativu se nachází ve druhé patře. Nové obvodové stěny tvoří izolační fasádní systém s dvojitým zasklením ve třech různých barevných provedeních. Vnitřek si uchovává charakter původních dílenských budov. Stávající betonové konstrukce byly opískovány a všechny další zásahy (zářezy) do konstrukce zůstaly bez dalších úprav. V hlavních komunikačních částech tvoří podlahy hlazený beton a na zbývajících podlažních plochách je linoleum. V hlavním auditoriu jsou podlahy i stěny hlediště obloženy naolejovaným jasanem. Vnitřní příčky v přízemí a prvním patře jsou z nalakovaných cementovlaknitých desek a ve druhém poschodí jsou z natřeného sádrokartonu. Enormní využití skleněných výplní slouží k udržení maximální přehlednosti a transparentnosti. Střešní zahrada a další plochy jsou vybaveny systémem umělého zavlažování. Svažující se travnatá plocha je kvůli menšímu opotřebení vyztužená kovovou mříží. Obslužné provozy jsou rozčleněny do sedmi úseků, aby se minimalizovalo horizontální vedení.