Školní a obecní centrum v Mastrils

Topografie jako určující element
U projektu školy a obecního střediska v Mastrils muselo prostorové a konstrukční řešení vycházet z extrémní topografie stavební parcely, která má sklon 30 stupňů. Aby prostorově působivou parcelu stavba nezahltila, je komplex budov zasazen do spádnice svahu. Kubus o délce šedesáti metrů musí reagovat na převýšení pozemku, které činí šestnáct metrů, což vede takřka nutně ke stavbě, která je vrstvena nad sebou a terasovitě uspořádána. Řez sleduje přirozenou linii terénu a pokračuje v interiéru jako kaskádové schodiště spojující všechna podlaží s čelně umístěnými okny s výhledem. Tento princip osvětlení navozuje při pohybu po chodbě dojem jednotného prostoru – téměř jako filmové projekce. K takovému členění nevedly jen formální důvody, umožňuje totiž také, aby komplikovaný vlhký skalní terén neohrožoval stavbu, rovněž strmý svah s malými posuny pozemku je pro stavbu ekonomičtější než budova postavená paralelně s pozemkem. Stavební základy tvoří negativ průřezu budovy. Je to formální záležitost, ale při lámání skály to má i konstrukční význam. Zohlednění topografie stavebního pozemku ovšem samozřejmě vychází i z tradičního způsobu stavby selských usedlostí.

Jüngling und Hagmann Architekten