Standaertsite

veřejný prostor a komunitní centrum

Standaertsite
Adresa: Standaertsite 1, Gent, Belgie
Investor:SOGENT

Projekt:2017
Realizace:2019
Užitná plocha:399 m2
Zastavěná plocha:525 m2
Plocha pozemku:3412 m2
Náklady:700 000 Euro


Krajinná architektura: Arne Deruyter
Umělecká spolupráce: Marc Nagtzaam
Inženýrství a poradenství: Elise Vandewalle / H110 Architecten en Ingenieurs
Veřejný prostor a komunitní centrum Standaertsite se nachází ve čtvrti Ledeberg na jihovýchodním předměstí belgického Gentu. Stavba stojí na místě bývalého obchodu pro kutily. Přístup na pozemek, který zasahuje hluboko do vnitrobloku, je ze dvou stran. Objekt sousedí se soukromými zahradami a hospodářskými budovami. Hlavním cílem bylo vytvořit co největší veřejný park, který by reagoval na intenzivní městskou zástavbu. Do projektu se zapojily stávající objekty a hledalo se pro ně racionální využití. Zůstal tak zachován bývalý sklad, jehož podélný objem stojí kolmo k ose řešeného pozemku. Bývalý sklad se proměnil ve společenské centrum. Ze skladu je díky jeho centrální poloze dobrý přehled o dění na většině území veřejného parku. Architektonický návrh prozkoumává hranice mezi vnitřním a vnějším prostorem. Jižní a severní část parku je propojena velkým průchodem vybouraným až do podkroví. V areálu se nachází čtyři víceúčelové prostory pro konání různých společenských akcí. Nachází se zde i malá kavárna s venkovním posezením. Ateliéry v horním patře mají oproti kavárně uzavřenější charakter. V rohu pozemku je přístřešek pro konání aktivit které nepotřebují temperování: večírky, koncerty, trhy atd. Volně stojící čtvercová střecha se opírá o sousední zdi a sloupy. Střecha působí, jakoby se volně vznášela a park pod ní volné probíhá. Nosnou konstrukci tvoří trámy z laminovaného dřeva z původních zbourané haly. Sousední středisko pro neslyšící má vlastní vchod. Park sahá až k ulicím, přivádí zeleň na okraj chodníků a prolamuje fasády řadových rodinných domů. Slepé fasády zdobí umělecká díla holandského grafika Marca Nagtzaama, po jehož kovových plastikách se mohou popínat rostliny. Autoři uvádí, že je stavba příliš mladá na to, aby byla památkou, ale díky recyklaci některých nosných prvků a částí budov již nyní v sobě uchovává průmyslové dědictví.
Tereza Kuklová
0 komentářů
přidat komentář