Starý dům

Dům se nachází v malé postranní uličce na úpatí hory Richmond Hill. V oblasti, která je zastřešena památkovou ochranou, najdeme eklektickou zástavbu převážně přízemních dělnických domků. Na místě novostavby stál přízemní domek z prken - stavba ve značně zchátralém stavu. Podle našeho názoru měl dům malou nebo spíše vůbec žádnou památkovou hodnotu, přesto podle hodnocení městského památkáře obydlí zásadním způsobem přispívalo k "obrazu ulice".

Zadáním bylo nahradit stávající domek novým dvoupodlažním rodinným domem; klientovi nicméně velmi záleželo na tom, aby se stavební řízení vyhnulo časovým a finančním dopadům plynoucím z případných soudních projednávání. Předem nám bylo řečeno, že stanovisko městského památkového úřadu bude prosazovat, aby nové řešení svou formou, měřítkem i detaily odpovídalo okolní zástavbě, která představuje památkově chráněný "obraz ulice".

Naše kancelář přistupuje k úkolům otevřeně - řešení nebo koncept nacházíme často skrze zvažování daných omezení. Přijali jsme představu formy i měřítka, ale kladli jsme si otázku, zda má - jako nástroj k dosažení určité iluze stávající podoby uliční fronty - opodstatnění další uhlazená figurativně kontextuální podoba domu. Může nové řešení nějakým způsobem přesáhnout tento věcný požadavek? Mohla by toto dilema vyřešit myšlenka surrealistického překrytí (superpozice), jež by evokovalo pocit paměti?

Rozhodli jsme se zvážit abstraktní formu přiměřeného měřítka a proporcí oděnou do nečekaného materiálu - skleněné obálky. A ptali jsme se dál: Mohli bychom zkoumat téma kontextu a paměti skrze vytvoření "virtuální" podoby?

Obraz původního domu jsme v měřítku 1:1 navrstvili (superponovali) na fasádu jako jakýsi grafický potah. Obraz se obaluje na sestavu lesklých panelů, které formou odpovídají valbové střeše (jež u sousedních staveb převládá) a zároveň odrážejí nebe nad nimi. Toto řešení také pomáhá opticky zmenšit rozsah vyššího podlaží za panely. Dům se odvíjí jako série chráněných privátních prostor, jež zahrnují také zahradu a výhledy na město. Mohutný blahovičník citrónový (eucalyptus citriodora) je jediným fyzickým pozůstatkem původního místa a význam tohoto stromu je v interiéru domu zdůrazněn užitím palety barevných laminovaných panelů, jež byly vyvzorkovány podle odstínů jeho kůry a listí v různých ročních obdobích.

Projekt je odpovědí na těžkosti, které s sebou přináší navrhování architektury v památkových zónách. Problémy spojené s procesem projektování se pokouší povýšit na vznešené i ironické gesto, jež může otevřít debatu o problému samotném. V tomto smyslu se stává jak kritikou uvedeného procesu, tak surrealistickým architektonickým řešením, jež evokuje paměť místa a historický kontext.