Mnichovská muzejní čtvrť patří mezi nejvýznamnější kulturní okrsky na světě. Základy Maxvorstadt položil v první polovině 19. století L
eo von Klenze, dvorní architekt bavorského krále Ludvíka I. K jeho klasicistním stavbám postupně přibývají další instituce od významných tvůrců. Zatím posledním přírůstkem je sto padesát metrů dlouhý sklobetonový kvádr situovaný na rozlehlém travnatém prostranství přímo naproti Staré pinakotéce. Nový objekt je rozdělen na dvě samostatně fungující instituce: v suterénní části se nachází Státní muzeum egyptského umění (SMÄK) a nad zemí je umístěna televizní a filmová univerzita (HFF). Autorem je kolínský architekt Peter Böhm, vnuk autora desítek sakrálních budov
Dominikuse Böhma a syn prvního německého držitele Pritzkerovy ceny
Gottfrieda Böhma. Jeho návrh cíleně vytváří moderní kontrast k protějšímu klasicistnímu objektu Staré pinakotéky od Leo von Klenzeho, kterou po 2. světové válce mistrovsky zrekonstruoval
Hans Döllgast.
Převážná část Böhmova muzea je ukryta v podzemí a kolemjdoucí si povšimnou jen obří hliníkové postavy “Present Continuous“ od holandského sochaře Henka Vische. Zatímco do egyptského muzea se vstupuje po širokém zahloubeném schodišti zakončeným mohutnou betonovou stěnou připomínající starověkou bránu, tak do multimediální školy vede široká cesta ústící k prosklenému vstupu s prostorným foyer protkaným řadou ramp a schodišť.
Uvnitř muzea se Böhm pokusil navodit atmosféru starých egyptských chrámů, z nichž většina drahocenných exponátů pochází. Betonové povrchy mají co nejvíce připomínat jednolitý kámen. Současně jsou patrné stopy po odlévání betonu. Usazování vrstev odkazuje na půdní sedimenty, které jsou spjaté archeologickými vykopávkami. Oproti ponurému muzeu je na betonovém soklu umístěna lehká třípodlažní konstrukce s dvojitým skleněným pláštěm, za nímž se ukrývají učebny, studia a kabinety. Vstupní foyer připomíná trojrozměrné náměstí, kolem něhož jsou uskupeny kinosály, kavárna i knihovna.