Termální lázně

Teplota vody pramenící na východním úbočí jedné ze skal Valské kotliny, položené 1200 metrů nad mořem, dosahuje 30 stupňů Celsia. Až do šedesátých let 20. století stával u pramene malý lázeňský dům z roku 1893. Bylo to poblíž vesničky plné selských stavení vystavěných z dřevěných trámů a zastřešených kamennými deskami, která se rozkládala v úzkém údolí Rýna. Stavba obsahovala hezky zařízené koupací kabiny a sprchy. Tolik kroniky. I když počet návštěvníků klesal, mohli hosté od roku 1930 využít možnosti vykoupat se v malém venkovním bazénku. Napouštěl se termální vodou, jež se na vzduchu zbarvuje do červena.
Dodnes zachovaný areál termálních lázní byl postaven kolem roku 1960, tedy ještě před příchodem vlny lidově rustikálního alpského stylu, který je charakteristický pro většinu staveb v turisticky zajímavých oblastech Alp. Přestože byly lázně vystavěny velmi jednoduše a vykazují mnoho architektonických i technických nedostatků, působily příjemným dojmem a upomínají na dnes již ztracenou jednoduchost staveb z 50. let.
Nové termální lázně, jež od konce roku 1996 nahrazují zastaralé a nedostačující budovy z 60. let, jsou vystavěny jako samostatná budova na západním cípu hotelového areálu. K novostavbě vede podzemní chodba přímo z hotelu. Jedná se o velké, trávou porostlé, hluboko do svahu zapuštěné kamenné těleso. Jeho architektura se vymyká jakémukoliv formálnímu zařazení. Podstatnější se nám zdálo, aby stavba vyjadřovala náš záměr: uvést nové lázně do vztahu s geologickým základem horské krajiny, s jejím reliéfem, s prapůvodní silou země. Inspirovala nás myšlenka postavit budovu tak, aby vyvolávala dojem vyššího stáří než sousední stavby, dojem, že je součástí této krajiny odpradávna.
Skála, kámen, voda - stavět v kameni, z kamene, zakomponovat do skály, vytvořit ze skály, být uvnitř skály - jak architektonicky interpretovat smysl a význam skrývající se za spojením těchto slov? Jak je přetvořit v architekturu? Tyto otázky jsme si kladli při sestavování návrhů a stavba získávala krok za krokem svůj tvar. Tvorba návrhu byla nepřetržitým procesem odhalování nového, trpělivým vyhledáváním formálních předloh. Od samého počátku nás hřála radost z práce s nejrůznějšími prvky. Roli zde hrál cit pro mystično kamenného světa uvnitř hory, světlo a temnota, odraz světla ve vodě a ve vzduchu prosyceném vodní párou, škála zvuků způsobených nárazem vody na kámen... Až mnohem později, když už byl návrh téměř hotov, jsem se zajel podívat na staré lázně v Budapešti, Istanbulu a Burse. Tehdy jsem pochopil, odkud asi pocházejí tyto obrazy, které se nám všem zdají povědomé, a jak prastaré asi jsou.
Naše lázně se nestaly atrakcí s nejnovějšími technickými vodními hrami, vodotrysky, sprchami a klouzačkami. Kladli jsme důraz na klidnou primární zkušenost při koupání, očistě, uvolnění, doteku s kamenem, kontaktu těla s vodou při různých teplotách a prostorových situacích. Kamennou strukturou lázní se vine prostor interiéru způsobem geometric- kého systému jeskyň. Vyvíjí se z úzkých jeskyněk na straně bližší středu skály do prostornějších dimenzí, jak se přibližuje k dennímu světlu. Zde, na přední hraně budovy, dochází ke změně. Vnější prostor vniká do velkých otvorů a spojuje se se systémem jeskyň. Stavba navenek působí jako obrovský porézní kámen. V místech, kde tento "kámen" vybíhá ze svahu, tvoří ostře řezaná síť jeskyň fasádu.
Velký "kámen" je vystavěn z kamene. Vrstva takzvané valské ruly, přerušená ve zlomu na straně blíže k údolí a po tisíci metrech ve stejném sklonu znovu obnovená, určuje nárys celkové struktury.
Konstrukčně jsou stěny staticky působící spojitá stavba z navrstvených kamenných desek a vyztuženého betonu, stavebníky nazývaná valská spojovací zeď.
Byla navržena podle starších ochranných zídek podél horských cest speciálně pro tuto stavbu, z architektonického hlediska vytváří jednolité vrstvení kamene téměř monolitický dojem. Podlahy, dna nádrží, stropy, schody, kamenné lavičky, dveřní prostory - vše se odvíjí od všudypřítomného principu vrstev. Jedna vrstva kamene následuje za druhou, přechody mezi podlahou a stěnou a mezi stěnami a stropem jsou detailně propracovány. Technické řešení těsnění nádrží a podlah, okraje bazénů, odtok odpadních vod, topení, klimatizace, tepelná izolace í spáry byly provedeny tak, aby zachovávaly monoliticko-homogenní dojem celku. Buď zanikají ve vzorku vrstev a spojů kamenné masy (rýhy v omítce, vertikální spáry), nebo jsou zapuštěny uvnitř nosné konstrukce z kamene a betonu (těsnění, tepelná izolace, horizontální spáry), Dokončením hrubé stavby je budova už téměř hotová - lázně vykazují jen málo primárních detailů, které je možno odvozovat z jejich funkce, jako například vodní stružky vytesané přímo z masy kamenné podlahy, ruční páky a držadla, mosazná trubka procházející zdmi, odkud prýští přírodní i upravená termální voda do nejrůznějších bazénků a nádrží. Ačkoli je stavba navržena jako architektonicko-technická struktura a postrádá přírodní formy, je na ní stále patrný náš původní záměr, jeden z nejdůležitějších momentů prvních návrhů - vyhloubení. Interiér je tvořen záhyby a prohlubněmi v podlaze ve tvaru nádrží a stružek, kde se hromadí pramenitá voda. Měl by vypadat jako vytesaný z kompaktní skály - to nám přicházelo při práci stále znovu na mysl. Nápad vytesat obrovský monolit, opatřit ho jeskyněmi, prohlubněmi, zářezy, nám pomohl tuto kamennou masu rozčlenit směrem vzhůru, ke světlu, Tak byla vytvořena síť štěrbin ve stropě, takže na každý blok půdorysu padá z jedné jeho strany pruh světla. Přitom vzniká nová prostorová dimenze, typická pro lázeňské prostory. Umožňuje další způsob interpretace stavby: velké "stoly" z kamene spojené s geometrickým vzorem zde tvoří zvlněný interiér. Každý blok je spojen s částí podlahy na způsob podstavce a zároveň nese silnou desku z betonu. Skrz úzké štěrbiny mezi jednotlivými stropními deskami prosakuje denní světlo.
Návštěvníci poté, co opustí uměle osvětlený systém jeskyň u vchodu a projdou tmavými převlékárnami, stojí na vyvýšeném skalním pásu a poprvé uvidí ležet před sebou prostorové kontinuum lázeňské plochy. Když začnete sestupovat mezi bloky a procházet jednotlivé prostorové úseky, jež přecházejí do sebe navzájem, hned se otevírají, hned zase uzavírají, všimněte si, že dveře vedou vnitřkem a každý blok v sobě skrývá zvláštní prostor. V těchto prostorách se naskytují způsoby využití, při kterých hraje roli atmosféra intimity. Názvy, které se vžily pro jednotlivé bloky v průběhu stavebních prací, upomínají na příslušné funkce: Schiwtzstein (Potící kámen), Duschstein (Sprchovací kámen), Massageblock (Masážní blok), Trinkstein (Žíznivý kámen), Ruheraum (Odpočívárna), Feuerbad (Ohnivá lázeň), Blütenbad (Květinová lázeň), Kaltbad (Chladná koupel), Klangstein (Zvučící kámen).
Za volně vymezeným základním rozmístěním bloků, propojených ortogonálními liniemi a prostoupených opakovanými obraznými konstelacemi, se skrývá záměr, jenž hosty jednou vede podle určitých bodů, jindy jim ponechává svobodu toulat se a objevovat. Souvislý prostor mezi bloky je vybudován v úsecích Perspektiva je neustále pod kontrolou. Umožňuje výhled nebo mu zabraňuje v míře, která respektuje prostorovou vyváženost a obraz jednotlivých úseků v rámci celků.