Top of Tyrol

V uplynulých letech vzniklo několik vyhlídkových plošin, které se různými způsoby pokoušely návštěvníkům přiblížit krásy přírody. Tuto panoramatickou plošinu si objednalo vedení jednoho z pěti ledovcových lyžařských areálů v Rakousku. Stejně jako většina jeho konkurentů se i zde vedení zaměřilo na udržení vysoké atraktivity ve svém lyžařském regionu.
Ledovec Stubai, ležící hodinu jízdy autem od Innsbrucku, nabízí široké možnosti pro horské výlety a horolezecké výstupy. Úkolem nově postavené plošiny bylo hlavně oživit zájem turistů v letní sezóně. V průběhu zimní sezóny je lávka přístupná jen když to povětrnostní podmínky dovolí.
K zakázce jsme se dostali bez soutěže, když nás jako stavební inženýry požádali rovnou o projekt. Klient vyslovil našemu týmu naprostou důvěru a ponechal nám neomezený prostor při využívání inovativních konstrukcí. K horskému vrcholu Schaufeljoch s výškou 3180 metrů nad mořem se dostanete z horské zastávky. Cesta k plošině na horském vrcholku začíná u konečné stanice lanovky. Poté, co se vyjde několik schodů směrem k hřebenu Isidor, začíná sedmdesátimetrová stezka volnou krajinou, na jejímž konci se člověk dostane k plošině. Hora Isidor leží uprostřed ledovce Stubai a rozděluje ho na západní a východní polovinu. Zpřístupnění tohoto bodu divákům umožnilo panoramatický pohled zachycující celou krajinu. Jedinečné umístění plošiny odkrylo nerušený výhled na stálý ledovec jako i 109 třítisícových vrcholků tyrolských Alp. Úchvatné 360° panorama se rozkládá od Zillerta a Stubai až po Dolomity a Křídové Alpy. Plošina vyzývá návštěvníky, aby si zde odpočinuli a vychutnali klid a krásu okolních hor.
„Jako klient jsme chtěli vytvořit duchovní místo, v němž stresovaní horalé mohou najít klid, znovu nabýt síly, zanechat vzpomínky na své putování a užívat si zdánlivě nekonečnou rozlohu horského světa“ říká Reinhard Klier, ředitel společnosti Stubai Gletscher Bahn. Pozorování ledovce během letních měsíců s kritickým zaměřením na měnící se klima a z něho vyplývající tání horského ledovce je zneklidňujícím ale i zajímavým zážitkem. Stejně neobvyklý jako panoramatický výhled z vyhlídkové plošiny by se mohl zdát i způsob zásahu do přírody a jejího prostoru. Plošina je zamýšlena jako reakce na přirozené prostředí, jehož chce být součástí. Cílem bylo spíše správné zasazení do prostoru než samotné navržení stavby.
Usazením do scenérie a zveličením stávající topografie vznikla vyprofilovaná architektura, která by šla jinými slovy popsat také jako umělá krajina. Návrh současně vyjadřuje svou dynamickou i statickou stránku a vytváří přeměnu: omezení vyplývající z vzájemného spolupůsobení působení s terénem, kdy každý reflektuje a ovlivňuje toho druhého. Panoramatická plošina na hoře Kleiner Isidor je kresbou ve sněhu, pochůzí architekturou a proměnou horského hřebenu. Cesta s plošinou se nachází mezi ostrými skalami; po dobu šesti měsíců lamely zůstávají ukryté pod sněhem; pouze ostří vystupující přes severní útes je vidět celý rok. Jak již bylo nastíněno v plánech, vítr a slunce odkrývají lamely jako falešné stopy na zasněžené planině. Horský ledovec ovlivnil výsledný tvar ocelové konstrukce a proměnil ji ve výhodné místo pro led a sníh.
Skalní masiv má díky vysokému obsahu železa rudé zbarvení. Je zřetelně texturovaný a zubatý, což mu dává zcela jedinečný charakter. Volba materiálu zdůrazňuje odlišnost od pozinkovaných ocelových konstrukcí okolních lyžařských areálů. Plošinu tvoří ocelová konstrukce z oceli odolné vůči povětrnostním podmínkám. Konstrukční systém tvoří nepravidelná mříž z nosníků. Zohýbané čepele z cortenových ocelových plátů vytváří nosníky o trojúhelníkovém průřezu. Zadní kotvící prvky jsou zesilovány dalšími ocelovými pásy. Mezi 50 cm vysokými konzolami plošiny je položena mřížová podlaha. Zaoblené zábradlí je z jednoho kusu. Madlo zábradlí a lavička jsou zhotoveny z modřínového dřeva a výplň zábradlí tvoří síť z nerezové oceli.
Zatížení je přenášeno do základů a skalních kotev ve svahu. Plošina leží v oblasti alpského permafrostu. To vyžadovalo, aby byly základy zpevněny 15 m dlouhými skalními kotvami a železobetonovými základy, na nichž konstrukce leží. Ocelové břity vyčnívají přes skalní okraj o 9 metrů. Celkem bylo použito 19 tun cortenové oceli, 60 m² mřížoví a 50 m modřínového dřeva s nerezové sítě na zábradlí.
Konstrukce byla postavena výhradně za pomoci helikoptéry. Jedním z hlavních aspektů bylo proto přizpůsobení konstrukčních prvků únosnosti helikoptéry, zefektivnění montáže a upřesnění spojů. Vysoká kvalita prefabrikace, jednoduchá montáž a přesné spoje jsou základním kritériem při stavění ve výšce 3200 metrů nad mořem. Poněvadž příprava staveniště, betonování a následné montování konstrukce muselo probíhat za pomocí helikoptéry, mělo počasí značný vliv na plánování a později i samotnou výstavbu plošiny.