Tramvajová zastávka

Vytvoření tramvajové zastávky bylo jedinečnou příležitostí, jak navrátit městu prostor, který si vyžádal kruhový objezd a proměnit ho zpět na veřejné náměstí. K nástupištím je možné přijít třiceti dvěma různými způsoby, poněvadž cesty se mezi stávající zelení pravidelně rozbíhají a dělí. Nad hlavami čekajících se vznáší dva prázdné boxy, které jsou 36 metrů dlouhé, 3 metry široké a 2,5 metru vysoké. Objekty se svým tvarem a velikostí podobají spíše levitujícím tramvajím než městskému mobiliáři. Návrh nerozlišuje mezi obvodovým pláštěm či nosnou strukturou, dokonce ani mezi stěnami nebo střechou. Od konceptu až po realizaci se o zastávce uvažovalo jako o izotropním materiálu, který provrtává osm set kruhových otvorů. Otvory na jedné straně konstrukci vylehčují, ale zároveň jsou rozmístěny tak, aby nezpůsobovaly dodatečné namáhaní a nezesilovaly deformaci. Stovkami děr proudí vítr a prochází sluneční paprsky, což během letních měsíců napomáhá ke změkčení stínů a proudění lehkého vánku, ale zároveň brání před nápory větších větrů.
V noci se zastávky proměňují ve dvě mohutné lampy vznášející se přímo nad nástupišti. Lavičky z děrovaného plechu se nenachází přímo pod přístřeškem, ale jsou volně rozmístěny uprostřed vegetace podél přístupových cest, které napomáhají osvětlit.