Úpravy Horního náměstí

"Zde jest třeba vystoupiti proti jistým zvráceným náhledům, jimž hoví velký díl obecenstva a jež směřují k tomu, aby se každé volné náměstí, i to nejmenší náměstíčko „ozdobilo“ zahradnickou úpravou. Obhájci tohoto názoru mají vždy pohotově bezpočet bombastických hesel jako např. pastva pro oči (Augenweide), středisko vzduchu (Luftcentrum), lapač dusíku (Aufsauger der Stickstoffes) atd. Hesla se pak odívají do frází lidu přístupných a vmetají do mas, bývají uváděny všemožné důvody hygyenické; o tom však se neuvažuje, jsou li takové úpravy také krásné. Nehledě k tomu, že se zdá, jakoby zdravotnické požadavky byly co do účinku více nežli pochybné, jsou tyto bídně vegetující karrikatury zahrad každému v cestě a znemožňují právě nejkrásnější architektonický motiv, totiž dojem plochy s vůdčími liniemi."
Otto Wagner, Die Baukunst unserer Zeit / dem Baukunstjünger ein Führer auf diesem Kunstgebiete, Wien 1895, česky: Otto Wagner, Moderní architektura, Praha 1910, s. 63 - v překladu Vladimíra Zákrejse podle druhého vydání z roku 1902.

Lukáši, nešlo by to prosím vložit i pod Náchod?

Vážení čtenáři, prosím povšimněte si v článku tento blábol: „Všemi poli prostupují jako zlatá stuha mosazné pásky, které mají především za cíl zvýrazňovat směry ploch dlažby. Jedná se o jediný soudobý artefakt, který ukazuje mnohotvárnost historické dlažby a zároveň spojuje koláž různých druhů dlažeb do jednoho celku“.
Co to vlastně je? Jsou to obyčejné kvádry z betonu (co také od betonářů typu Šépka a spol čekat?). Na těchto kvádrech jsou pochybným způsobem připevněny mosazné plechy, které již po cca pěti letech opakovaně odpadávají. Opraváři je ke kvádrům zpět lepí silikonovým lepidlem. Vskutku kvalitní technologicky naprosto dotažený návrh „soudobého artefaktu“.
Ono se totiž v roce 1997 ve skutečnosti jednalo jen běžné předláždění náměstí původní dlažbou (samozřejmě po předchozím archeologickém průzkumu a nutné modernizaci technické infrastruktury), a aby se mohli pseudoarchitekti vyřádit, vymysleli ty nechvalně proslavené betonové stuhy, k tomu navíc naprosto nefunkční předražené lavičky a vzhledově odporná světla veřejného osvětlení, která naštěstí Olomoučané odmítli.
Nyní si myslí, že mají právo kafrat do všeho, co nadále s náměstím město Olomouc činí. Svědčí o tom nenávistné otevřené dopisy Šépků a spol, když si město dovolilo na Horní náměstí dát devět přenosných květináčů se stromky.
Proto prosím, dejte si, zejména radní v městech kde chcete opravovat náměstí, pozor na takové autorizované šibaly.
Vyzývám také nedávno ustavený spolek za historickou Olomouc, aby se jeho členové zasadili o odstranění „soudobých betonových artefaktů“ z dlažby Horního náměstí a instalaci klasických laviček z umělecké litiny a masivních fošen, takových jaké dělali naši předci již před sto lety.

co je na těch lavičkách nefunkčního? prosím vysvětlit
nevím, jak by jste nazval ty autory, co předláždili denisovu. jestli šépka je odporný betonář, pak hledám slovo pro autory té nové letištní plochy. ti také byli autorizovaní. tak by mělo vypadat ideálně horní náměstí?

... až v Olomouci potkám chlapíka s cilindrem, ve fraku a s nahoru nakrouceným navoskovaným knírem, který se marně snaží nastartovat svého Laurina&Klementa, nebudu pochybovat že jste to vy... anebo napodobeniny sto let starých artefaktů vyžadujete jen po náměstí a už ne po svém zevnějšku?

Já na tom náměstí bydlím. A poté, co bylo náměstí dokončeno, se mě opakovaně mnozí známí ptali, co ty mosazné pruhy znamenají, a po vysvětlení že jde o "soudobý artefakt", tak jen vrtěli hlavami, protože je to opravdu nenapadlo. Asi mám prostě samé známé, co nerozumí soudobým artefaktům. Nebo je to natvrdlými hanáckými hlavami ?
Přišla první zima a moje maminka, tehdy křepká, sportovně založená žena, přišla jednou k nám na návštěvu a na adresu soudobých artefaktů nešetřila vulgarismy, jaké obvykle neužívá. Málem si totiž na jednom soudobém artefaktu zlomila nohu, když uklouzla na vlhkém hladkém kovu. Protože v tom nebyla sama a mnozí si stěžovali, město pár měsíců nato tichou cestou nechalo povrch všech hladkých lesklých artefaktů zdrsnit. Moc to nepomohlo, ale vlk se nažral...
Poté začal povrch artefaktů odpadávat - mosazná destička na povrchu je chycená do betonu tenkými kovovými čepy a ty začaly reznout. Nebylo to za pět let, ale už po první zimě. Jaký nádherný pohled, když na artefakt najede auto, plech z artefaktu vystřelí do výšky a lesknouc se jako zlatá stuha letí vzduchem, aby přistál o pár metrů dál. Andělé ochránci zatím fungují a ještě to nikoho nezabilo. Napřed se plechy připevňovaly zpět. Ale už jsem párkrát viděla, jak přijela firma, drolící se betonový základ artefaktu tiše vyjmuli a na jeho místo zasadili dlažební kostky. Nevím jestli to tak dělají pořád. Artefaktů však zdárně ubývá, místo mnoha z nich jsou v dlažbě jen ty betonové pruhy. Nezbývá než doufat, že čas všechno zahojí, navrátí se opět přirozený stav věcí a artefakty odplynou do historie.
A to bude teprve ten štastný konec pohádky o zlaté stuze...

Omlouvám se, zapomněla jsem se přihlásit, pohádku jsem vyprávěla já...

To, že Denisova je ještě příšernější, vy nemělo být omluvou pro Horní náměstí...

Rozklížené lavičky, které ve skutečnosti nejsou vhodné pro venkovní použití, je třeba každý rok přebrousit a znovu nalakovat. Cena renovace jedné lavičky je skoro stejná jako polovina nové. Bylo to uveřejněno v Olomouckém tisku. Jestliže jsem Śépky nazval odpornými betonáři, tak autoři Denisovy jsou tak ještě dvakrát horší. Ulice nyní vypadá jako špinavá kachlíkárna a to je ta dlažba ještě ze žuly.
A jen tak mimochodem, Vážení, kde myslíte, že skončily staré dlažební kostky z Denisovy? Hádejte města a státy a typujte jména kupců a hlavně těch kupců druhých v pořadí!