Veřejné toalety v parku
Parktoilette im Park an der Ilm
Při zpětném pohledu do historie našich měst - a tedy i parků - zjistíme, že tzv. městský mobiliář hrál významnější roli než dnes. V dnešní době antracitově zbarvené nátěry těchto prvků často způsobují neviditelnost ve veřejném prostranství. Původní záměr již nelze zjistit. Lavičky, popelnice, telefonní budky a v němčině tzv. „Bedürfnisanstalten“ (toalety - doslova “instituce pro vykonání potřeby“) byly - v minulosti mnohem více než dnes - chápány a navrhovány jako mobiliář, který byl součástí veřejného prostoru.
Umělecké ztvárnění těchto objektů bylo mnohem více nápadné než dnes. Objekty veřejného prostoru evokovaly svým architektonickým výrazem jakýmsi městským znamením. To lze vidět i dnes v evropských městech; příkladem je Vídeň. Městský mobiliář tvoří podvědomě vnímané pozadí, nebo lépe řečeno, kulisu veřejného života, který se před ním odehrává.
Námi navržené veřejné toalety se nacházejí v městské parku „Parku an der Ilm“, který je součástí světového kulturního dědictví Unesco. Projekt se snaží proměnit „veřejné toalety“ v něco víc než jen průmyslově vyrobenou funkční budovu. Historické předobrazy a tehdejší detaily spojování byly důkladně analyzovány a vhodně přeloženy do současného jazyka.
Stavba je klasicky rozdělena na sokl, kabinky a střechu. Nejde jen o designové prvky, ale také funkční a vzájemně spolupůsobící části. Betonový sokl chrání obvodový plášť před odstřikující vodou. V interiéru umožňuje keramický obklad do výšky 1,20 m libovolné čištění. V dřevěné rámové konstrukci je navrženo pažení. Na líci budovy jsou jako ztužující prvky použity barevně ošetřené masivní dřevěné panely. Uvnitř jsou dřevěné prvky ponechány v přirozeném stavu. Jednotlivé části fasády jsou spojeny lakovanými ocelovými profily.
Sešroubování jednotlivých panelů tedy není skrytý, ale vytváří pravidelný vzor a člení fasádu. Spoje připomínají detaily na původních vídeňských „Bedürfnisanstalten“. Plochá střecha, která přesahuje fasádu o 95 cm a chrání návštěvníky před deštěm, byla vyrobena ze dvou velkých dřevěných lepených panelů. Svůj výsledný tvar získává díky měděnému oplechování. Při navrhování veřejné toalety v parku jsme mohli zajít až do detailu střešních chrličů nebo grafického značení.
Umělecké ztvárnění těchto objektů bylo mnohem více nápadné než dnes. Objekty veřejného prostoru evokovaly svým architektonickým výrazem jakýmsi městským znamením. To lze vidět i dnes v evropských městech; příkladem je Vídeň. Městský mobiliář tvoří podvědomě vnímané pozadí, nebo lépe řečeno, kulisu veřejného života, který se před ním odehrává.
Námi navržené veřejné toalety se nacházejí v městské parku „Parku an der Ilm“, který je součástí světového kulturního dědictví Unesco. Projekt se snaží proměnit „veřejné toalety“ v něco víc než jen průmyslově vyrobenou funkční budovu. Historické předobrazy a tehdejší detaily spojování byly důkladně analyzovány a vhodně přeloženy do současného jazyka.
Stavba je klasicky rozdělena na sokl, kabinky a střechu. Nejde jen o designové prvky, ale také funkční a vzájemně spolupůsobící části. Betonový sokl chrání obvodový plášť před odstřikující vodou. V interiéru umožňuje keramický obklad do výšky 1,20 m libovolné čištění. V dřevěné rámové konstrukci je navrženo pažení. Na líci budovy jsou jako ztužující prvky použity barevně ošetřené masivní dřevěné panely. Uvnitř jsou dřevěné prvky ponechány v přirozeném stavu. Jednotlivé části fasády jsou spojeny lakovanými ocelovými profily.
Sešroubování jednotlivých panelů tedy není skrytý, ale vytváří pravidelný vzor a člení fasádu. Spoje připomínají detaily na původních vídeňských „Bedürfnisanstalten“. Plochá střecha, která přesahuje fasádu o 95 cm a chrání návštěvníky před deštěm, byla vyrobena ze dvou velkých dřevěných lepených panelů. Svůj výsledný tvar získává díky měděnému oplechování. Při navrhování veřejné toalety v parku jsme mohli zajít až do detailu střešních chrličů nebo grafického značení.
Naumann Wasserkampf Architekten
0 komentářů
přidat komentář
