Věž Woermann

Oblast Istmo (španělsky šíje) je jedno z nejkrásnějších míst z Las Palmas. Hrdlo spojuje zastavěnou oblast města s neobydleným poloostrovem La Isleta. Jeho umístění mezi přístavem a pláží, jakož i jeho aktivity turistické a komerční, mu dodávají jedinečný charakter křižovatky, je procházkovou i pobytovou oblastí. Oběma stranám pozemku dominují kompaktní vytažené hmoty, místo maximálně využívá geografické podmínky, kontrastuje s plochostí původní parcely Woermann.
Žádá se od nás městský prostor, ale také úplná jedinečnost v ikonografii objektu, výjimečnost v prázdnotě, v kontrastu s masovým využíváním prostoru, aby pozemek Woermann mohl hrát novou úlohu na Šíji, která by pak zase mohla sehrát novou roli ve městě.

Náměstí Woermann
Nový veřejný prostor se představuje jako souvislá plocha z portugalského kamene otevřená směrem k moři. Místo je ze stran sevřeno budovami s kancelářemi v prvním patře a obchodními prostory v přízemí a podzemí. Takto ve funkčních termínech popsaná plocha je oživená pomocí sochařského impulsu v urbáním měřítku navrženým ve spolupráci s Albertem Oehlenem. Náměstí je také zastíněno rostlinami středního a vysokého vzrůstu vysazenými ve směru od východu k západu. Uměle stíny jsou na severu a z jihu vytvářeny hlubokými pergolami. Tropické náměstí zamýšlející vytvořit příjemné prostředí na volném prostranství a také s hlavním vstupem a stranami obrácenými k moři.

Věž Woermann
Jak by se nám líbilo žít na Šíji? Představujeme si domy blízké tradicím s vysokými stropy, užíváme si výhledu jako kdybychom je ovládali z vysokého místa v přírodě, představujeme si gobelíny chráněné hlubokými stíny umělých – brise soleil – a přirozenými – vegetabilními motivy na skle – takže už nám nic jiného nechybí. Věž Woermann je virtuální les, ze kterého si lze užívat utopie věčného života v hybridní krajině. Městu se ukazuje v plném souladu s touto myšlenkou lesa přírodních a umělých stínů bez měřítka, ale také atlant které vynášejí podpory obdivující krajinu, na kterou vyhlíží. V přízemí podpory před chodci ustupují, aby se pak mohly rozlétnout do korun stromů. Snažíme se s touto vegetační a antropomorfní koncepcí reprezentovat kulturu našich času. Věž Woermann se snaží ztělesnit iluze, přání a fantazie společnosti, která hledá rovnováhu mezi přírodou a rozvojem, intenzivní formu života věrnou krajině a kráse.