Víkendový dům Momoyama

Pozemek se nachází v historické části rekultivovaného horského svahu. Z nesourodé změti betonových opěrných prvků a staveb mezi vegetací a kamennými poli je zřejmé, že toto místo bylo obydleno již velmi dávno. Pozemek nacházející se přímo v zatáčce úzké silnice byl obehnán zdí již v minulosti, ačkoli zde nestály žádné budovy. Rozhodla jsem se, že na toto prázdné místo nehodlám jen tak postavit novou nablýskanou budovu, ale že vytvořím neotřelé architektonické dílo, které pomůže v obnově celého místa.
Architekturou jsem chtěla reagovat na umístění budovy v této konkrétní čtvrti a předat odkaz: vyjádřit myšlenku, že tento "dům" je souborem tvořeným budovou a okolním prostředím, včetně stávající zdi jako obvodově stěny nového domu a horské vegetace tvořící součást zahrady. Nepostupovala jsem běžným způsobem, že bych z půdorysných rovin sestavila řezy a až poté uvažovala o nosné konstrukci; spíše jsem začala načítáním terénu a uvažováním o prostorové kompozici, poté jsem navrhla konstrukci, která by přetrvala jako součást odkazu a naplnila dům praktickými předměty. Teprve po celé této úvaze se vyjasnil i půdorys.
Střechu jsem umístila dostatečně vysoko, aby bylo přes obvodovou zeď vidět na okolní hory. Protože dům působil stísněně, když byly všechny nosné pilíře umístěny pod střechou, umístila jsem některé sloupy i mimo tento prostor a vytvořila tak pocit otevřenosti díky členitým hranicícm v podobě oken, podlah, okapů, obvodových zdí a pilířů. Domnívala jsem se, že v tomto otevřeném prostředí bude lepší rozprostřít podle potřeby jednotlivé části domu, než se snažit vše systematicky začleňovat a kontrolovat. Proto jsem při navrhování použila jsem velký model domu a jeho okolního prostředí v měřítku 1:20, který nám pomáhal při procesu navrhování. Pravidelně jsem ho studovala a nahlížela do něj, abych si stále uvědomovala hmotnou stránku architektury.