Vila Baba
Výjimečná vila na výjimečném místě
V Praze nenajdete mnoho takových pozemků, jako je ostroh nad vltavským údolím na Babě. Architekt Radan Hubička tady se svým týmem navrhl velkorysou vilu.
Lokalita
Sídliště Baba je prvorepubliková funkcionalistická vilová kolonie. Byla vystavěna na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století na jihovýchodní části ostrohu Baba v pražských Dejvicích. Patří mezi šest evropských kolonií moderního bydlení vzniklých z iniciativy Werkbundu, svazu německých umělců, jejichž osady byly propagací moderní funkcionalistické výstavby, jež měla být dostupná širším vrstvám společnosti. Budování osady bylo financováno samotnými stavebníky, díky čemuž vznikly individualiované domy postavené na míru soukromému investorovi. Z funkcionalistických osad patří Baba k nejzachovalejším. Obdobné vídeňské a německé kolonie byly poškozeny za 2. světové války. Osada je od roku 1993 městskou památkovou zónou. V roce 2020 získala společně s dalšími funkcionalistickými koloniemi Werkbundu značku Evropské dědictví (European Heritage Label). Architekt Radan Hubička svým návrhem rodinného domu navazuje na funkcionalistické domy ze třicátých let. Soudobým výrazem a precizním provedením, které charakterizuje Hubičkovu celoživotní tvorbu, se vila na ostrohu Baby řadí mezi nejzajímavější pražské realizace posledních let.
Na hraně
Na pozemku s nádherným výhledem na Prahu vyrostl dům, který jasně odkazuje na okolní funkcionalistickou zástavbu slavné osady. Vila s třemi podlažími (jedním podzemním a dvěma nadzemními) má na střeše sluneční terasu, jasným odkazem na funkcionalistickou, nautickou estetiku. Dalším odkazem na tradici funkcionalismu je pak „kapitánský můstek“ s kulatým okénkem do uliční fasády.
Otevřené výhledy
Prostorový koncept domu je v maximální míře podřízený výhledům na Prahu. Dům má bohaté prosklení jak v obytném prostoru, tak ložnicích. Hlavní obytný prostor pak rámuje oblá linka nároží s monumentálním, jihozápadním výhledem do vltavského údolí. Na druhou stranu, směrem do ulice, je dům záměrně strohý a uzavřený. Uliční část domu má v několika hmotách členěnou bílou fasádu, která skrývá jak průhled do vnitřního atria, tak podél domu v 1. NP obíhající terasu se schodištěm.
Rafinovaná práce s hmotami a kontrasty mezi „otevřeným“ a “uzavřeným“ prostorem dávají domu vnitřní dynamiku a modelují architektonický záměr vytvořit obytnou uměleckou galerii. Vnitřní prostor je pečlivě chráněn bílou uliční fasádou, na druhé straně je pak velkorysým prosklením a terasou v 2. NP podtržený výjimečný výhled do vltavského údolí.
Vnitřní dispozice
Ve vnitřní dispozici architekt pracoval s průběžnou chodbou, která prochází napříč celým půdorysem: na ni jsou napojeny jak hlavní obytné prostory, tak na druhé straně obslužné místnosti. Průběžná chodba vede přes celou délku domu, v podstatě od jedné hrany pozemku k druhému. Jasně čitelný půdorys dává rodině majitelů dostatek soukromí a zároveň graduje velkou střešní terasou, která se doslova vznáší nad Prahou.
Interiéry & umění
V prostorách několikapatrové vily je řada ploch, kde mají majitelé vystavená umělecká díla ze své sbírky. Architektův záměr byl dát vyznít uměleckým předmětům majitelů. V prostoru najdeme i mramorové stély – oblíbený prvek Radana Hubičky. Socha ve vnitřním atriu s bazénem je pak jasným odkazem na Miesův Barcelona pavilon (1929) s plastikou ženy. Architekt Radan Hubička ve vnitřním atriu pracuje s přirozeným světlem, které dopadá na vodní hladinu a mění náladu atria podle denní či noční doby. „Myslím, že celá realizace dobře dopadla a dům má vše, co majitelé pro pohodlný život chtěli. Při realizaci jsme nemuseli dělat prakticky žádný kompromis,“ komentuje architekt Radan Hubička výsledek pětileté práce, na níž se podíleli ti nejlepší čeští řemeslníci. Kromě interiérového čalounění alcantarou je v domě řada precizně provedených detailů a rafinovaně umístěných uměleckých děl.
Do podzemního parkingu se vjíždí z jihozápadní části ve spodní hraně domu, pod úrovní terénu. Pemrlovaná betonová zídka je přerušena kovovou „žiletkou“ brány, která se elegantně zařezává do minimalistické zdi. Prvek nautického okénka se opakuje také v jemné, gradující mřížce nízkého plotu. Dům má v podzemí parkování pro několik vozů a posilovnu, naopak chybí bazén, protože majitelé svůj čas tráví v jižní Evropě v letním domě.
Použité technologie a materiály
pemrlovaný beton, interiérové obklady alcanatara, pohledové betony, žula, mramor, tepelné čerpadlo, podlahová vytápění v celém dom
V Praze nenajdete mnoho takových pozemků, jako je ostroh nad vltavským údolím na Babě. Architekt Radan Hubička tady se svým týmem navrhl velkorysou vilu.
Lokalita
Sídliště Baba je prvorepubliková funkcionalistická vilová kolonie. Byla vystavěna na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století na jihovýchodní části ostrohu Baba v pražských Dejvicích. Patří mezi šest evropských kolonií moderního bydlení vzniklých z iniciativy Werkbundu, svazu německých umělců, jejichž osady byly propagací moderní funkcionalistické výstavby, jež měla být dostupná širším vrstvám společnosti. Budování osady bylo financováno samotnými stavebníky, díky čemuž vznikly individualiované domy postavené na míru soukromému investorovi. Z funkcionalistických osad patří Baba k nejzachovalejším. Obdobné vídeňské a německé kolonie byly poškozeny za 2. světové války. Osada je od roku 1993 městskou památkovou zónou. V roce 2020 získala společně s dalšími funkcionalistickými koloniemi Werkbundu značku Evropské dědictví (European Heritage Label). Architekt Radan Hubička svým návrhem rodinného domu navazuje na funkcionalistické domy ze třicátých let. Soudobým výrazem a precizním provedením, které charakterizuje Hubičkovu celoživotní tvorbu, se vila na ostrohu Baby řadí mezi nejzajímavější pražské realizace posledních let.
Na hraně
Na pozemku s nádherným výhledem na Prahu vyrostl dům, který jasně odkazuje na okolní funkcionalistickou zástavbu slavné osady. Vila s třemi podlažími (jedním podzemním a dvěma nadzemními) má na střeše sluneční terasu, jasným odkazem na funkcionalistickou, nautickou estetiku. Dalším odkazem na tradici funkcionalismu je pak „kapitánský můstek“ s kulatým okénkem do uliční fasády.
Otevřené výhledy
Prostorový koncept domu je v maximální míře podřízený výhledům na Prahu. Dům má bohaté prosklení jak v obytném prostoru, tak ložnicích. Hlavní obytný prostor pak rámuje oblá linka nároží s monumentálním, jihozápadním výhledem do vltavského údolí. Na druhou stranu, směrem do ulice, je dům záměrně strohý a uzavřený. Uliční část domu má v několika hmotách členěnou bílou fasádu, která skrývá jak průhled do vnitřního atria, tak podél domu v 1. NP obíhající terasu se schodištěm.
Rafinovaná práce s hmotami a kontrasty mezi „otevřeným“ a “uzavřeným“ prostorem dávají domu vnitřní dynamiku a modelují architektonický záměr vytvořit obytnou uměleckou galerii. Vnitřní prostor je pečlivě chráněn bílou uliční fasádou, na druhé straně je pak velkorysým prosklením a terasou v 2. NP podtržený výjimečný výhled do vltavského údolí.
Vnitřní dispozice
Ve vnitřní dispozici architekt pracoval s průběžnou chodbou, která prochází napříč celým půdorysem: na ni jsou napojeny jak hlavní obytné prostory, tak na druhé straně obslužné místnosti. Průběžná chodba vede přes celou délku domu, v podstatě od jedné hrany pozemku k druhému. Jasně čitelný půdorys dává rodině majitelů dostatek soukromí a zároveň graduje velkou střešní terasou, která se doslova vznáší nad Prahou.
Interiéry & umění
V prostorách několikapatrové vily je řada ploch, kde mají majitelé vystavená umělecká díla ze své sbírky. Architektův záměr byl dát vyznít uměleckým předmětům majitelů. V prostoru najdeme i mramorové stély – oblíbený prvek Radana Hubičky. Socha ve vnitřním atriu s bazénem je pak jasným odkazem na Miesův Barcelona pavilon (1929) s plastikou ženy. Architekt Radan Hubička ve vnitřním atriu pracuje s přirozeným světlem, které dopadá na vodní hladinu a mění náladu atria podle denní či noční doby. „Myslím, že celá realizace dobře dopadla a dům má vše, co majitelé pro pohodlný život chtěli. Při realizaci jsme nemuseli dělat prakticky žádný kompromis,“ komentuje architekt Radan Hubička výsledek pětileté práce, na níž se podíleli ti nejlepší čeští řemeslníci. Kromě interiérového čalounění alcantarou je v domě řada precizně provedených detailů a rafinovaně umístěných uměleckých děl.
Do podzemního parkingu se vjíždí z jihozápadní části ve spodní hraně domu, pod úrovní terénu. Pemrlovaná betonová zídka je přerušena kovovou „žiletkou“ brány, která se elegantně zařezává do minimalistické zdi. Prvek nautického okénka se opakuje také v jemné, gradující mřížce nízkého plotu. Dům má v podzemí parkování pro několik vozů a posilovnu, naopak chybí bazén, protože majitelé svůj čas tráví v jižní Evropě v letním domě.
Použité technologie a materiály
pemrlovaný beton, interiérové obklady alcanatara, pohledové betony, žula, mramor, tepelné čerpadlo, podlahová vytápění v celém dom
AARH
0 komentářů
přidat komentář
