Vila Jaquemet
Po dokončení prvního domu pro šperkaře Louise Falleta získal mladý Jeanneret příležitost postavit téměř současně další dva rodinné domy pro Falletovy zetě Alberta Stotzera a Ulysses Jules Jaquemeta, kteří byli rovněž spojení s hodinkářskou tradicí v La Chaux-de-Fonds. Obě stavby leží na stejné ulici jako Falletova vila a kde Jeanneret později navrhl také dům pro své rodiče.
První Jeanneretovy skici vznikaly během jeho vídeňského pobytu na podzim 1907 a detailně byly rozkresleny (včetně hliněného modelu) v Chapallazově ateliéru v Tavannes. Jeanneret v dopisech z Vídně často zmiňoval inspiraci, kterou načerpal při své cestě do Florencie. Chtěl se více inspirovat topografií místa, zmiňuje skulpturální kvality, které se odráží v plasticitě raných návrhů, ale po diskuzích s investorem prošel návrh v únoru 1908 dramatickou proměnou, kdy v Chapallazově ateliéru strávili déle než měsíc překreslováním projektové dokumentace, až nakonec vznikla tradiční horská chalupa tzv. “Jura Chalet“ stojící na kamenné podezdívce, se zvýrazněným nárožím a polovalbovou střechou vychází z regionálního slohu.
Dům je situován na severní straně v horní části pozemku, kde se nachází také hlavní vstup. Celková kompozice se odvíjí podél severojižní osy s obytnou částí v přízemí a ložnicemi v horním patře otevírajícími se jižním směrem do zahrady s výhledem do údolí. Přestože svažitý pozemek nabízí různá rozložení jednotlivých poschodí, tak vila Jaquemet nabízí tradiční řešení s pravidelným rozdělením na patra. Na rozdíl od vily Fallet tento pozdější návrh postrádá dekor na fasádách a soustředí se více na konstrukční řešení. Zatímco u domu Stotzer se Jeannaret pokoušel na fasádě o decentní dvoubarevný dekor, tak u vily Jaquemet zůstal u čistých bílých ploch cementové omítky. Pro urychlení výstavby byly stropy provedeny ze železobetonového systému Henneque, který již Chapallaz využil u svých dřívějších projektů. Zbývající konstrukce je tradiční: kamenná vyzdívka půlmetrových stěn a dřevěný krov.
Rodina Jaquemet se do vily nastěhovala 31. prosince 1908. Domy pro Falletovy příbuzné možná neměly takové kvality, o jakých Jeanneret snil, ale poskytly mu neocenitelné zkušenosti o stavění a také finanční nezávislost, aby mohl podniknout další studijní cesty po Evropě, kde se mohla plně rozvinout osobnost Le Corbusiera.
První Jeanneretovy skici vznikaly během jeho vídeňského pobytu na podzim 1907 a detailně byly rozkresleny (včetně hliněného modelu) v Chapallazově ateliéru v Tavannes. Jeanneret v dopisech z Vídně často zmiňoval inspiraci, kterou načerpal při své cestě do Florencie. Chtěl se více inspirovat topografií místa, zmiňuje skulpturální kvality, které se odráží v plasticitě raných návrhů, ale po diskuzích s investorem prošel návrh v únoru 1908 dramatickou proměnou, kdy v Chapallazově ateliéru strávili déle než měsíc překreslováním projektové dokumentace, až nakonec vznikla tradiční horská chalupa tzv. “Jura Chalet“ stojící na kamenné podezdívce, se zvýrazněným nárožím a polovalbovou střechou vychází z regionálního slohu.
Dům je situován na severní straně v horní části pozemku, kde se nachází také hlavní vstup. Celková kompozice se odvíjí podél severojižní osy s obytnou částí v přízemí a ložnicemi v horním patře otevírajícími se jižním směrem do zahrady s výhledem do údolí. Přestože svažitý pozemek nabízí různá rozložení jednotlivých poschodí, tak vila Jaquemet nabízí tradiční řešení s pravidelným rozdělením na patra. Na rozdíl od vily Fallet tento pozdější návrh postrádá dekor na fasádách a soustředí se více na konstrukční řešení. Zatímco u domu Stotzer se Jeannaret pokoušel na fasádě o decentní dvoubarevný dekor, tak u vily Jaquemet zůstal u čistých bílých ploch cementové omítky. Pro urychlení výstavby byly stropy provedeny ze železobetonového systému Henneque, který již Chapallaz využil u svých dřívějších projektů. Zbývající konstrukce je tradiční: kamenná vyzdívka půlmetrových stěn a dřevěný krov.
Rodina Jaquemet se do vily nastěhovala 31. prosince 1908. Domy pro Falletovy příbuzné možná neměly takové kvality, o jakých Jeanneret snil, ale poskytly mu neocenitelné zkušenosti o stavění a také finanční nezávislost, aby mohl podniknout další studijní cesty po Evropě, kde se mohla plně rozvinout osobnost Le Corbusiera.
0 komentářů
přidat komentář
