Vila Ke Klimentce

Stavební úpravy a přístavba vily na samém okraji pražského Smíchova je ukázkou energeticky úsporné rekonstrukce, která díky novému vzhledu, dispozičním změnám a novému tepelně technickému řešení v kategorii "A" bude dobře sloužit dalším generacím. Před pár lety již byl na neobydlenou vilku z roku 1932 původně postavenou architektem Ottou Kohnem vydán demoliční výměr. Na jejím místě měla vyrůst novostavba bytového domu. Díky ekonomická krizi původní developer zjistil, že jeho záměr je nereálný. Vila tak našla nové osvícené majitele, kteří si ji naopak v původní podobě oblíbili, a rozhodli se ji zachránit kultivovanou rekonstrukcí. Zadání pro architekta od nových majitelů bylo stavebními úpravami navázat na prvky funkcionalismu, které zůstaly ve vile zachované. Výsledný návrh však měl splňovat nejenom přísné požadavky na energeticky úspornou budovu, ale také dispoziční řešení a interiéry musí být přizpůsobené současnému modernímu bydlení.

OBJEMOVÉ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Výrazná dynamická silueta stavby včetně objemového řešení zůstala při rekonstrukci zachovaná. Požadavky klientů na vnitřní dispoziční řešení se podařilo téměř celé dostat do původního obrysu domu. V zahradní části tak přibyla pouze malá rohová přístavba cca 4 x 4 m, která doplnila původně vykousnutý půdorys vily do tvaru čtverce cca 11 x 11 m. Tato přístavba k hlavní hmotě je provedená tak, aby splynula s původním domem. Zateplená fasáda hlavní hmoty domu je z šedé omítky STO "beton optik" s přiznanými tahy hladítka. Všechny nové prvky na fasádě včetně rozšíření obytného pokoje o původní lodžii do červeného arkýře, modrý copilitový vstup či zelený akátovým dřevem obložený altán v zahradě jsou barevně a materiálově odlišené a tvoří tak nezaměnitelný geometricky abstraktní motiv celé stavby. Další výrazný prvek fasády jsou nová dřevěná okna, která jsou v tmavě šedém laku. Střešní plášť, který je viditelný především z vyvýšené zahrady, je z tradiční falcované krytiny šedé barvy. Vzorem pro materiálové a barevné řešení exteriéru i interiéru byly funkcionalistické stavby z vrcholného tvůrčího období Le Corbusiera, které investoři spolu s architektem viděli na cestách ve Francii a Indii.

DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ A INTERIÉR

Již původní prvorepubliková podoba vily byla řešena s vysokým prostorovým standardem. Problém ale bylo, že téměř nic se z původního řešení nezachovalo, protože v domě byly za minulého režimu vybudovány 3 bytové jednotky. Pro nové řešení interiérů a dispozice tak byly určující pouze původní hlavní nosné prvky konstrukce domu - vnitřní nosné zdi a pro tehdejší dobu velmi moderní keramické stropy vložené do ocelových íček. V nově zaizolovaném a vysušeném suterénu vznikla po rekonstrukci samostatná garsonka, technické zázemí domu, prádelna a wellness místnost se saunou.

V přízemí došlo k propojení původních tří samostatných místností do jednoho velkého členitého obytného prostoru. Původní venkovní lodžie byla přidána díky červenému arkýři k obytnému pokoji. V přízemí je ještě nový modrý copilitový vstup, pracovna rodičů a WC pro návštěvy.

Dispozice prvního patra se při rekonstrukci měnila minimálně. Ve dvojici dětských pokojů byl odstraněn původní záklop podhledu, takže se jejich prostor otevřel až do špičky pultové střechy, vznikla tak malá patýrka na spaní, která jsou přístupná po schodech zabudovaných do knihovny. V horním podlaží je ještě rodičovská ložnice se samostatnou šatnou a koupelnou a na společné chodbě ještě koupelna dětí a samostatné WC.

Barevnost a materiálové řešení interiéru je ve funkcionalistickém duchu. Výrazná ořechová dýha z jednoho stromu, která procházející celým domem, je doplněná o šedé, žluté, zelené a zlaté lakované plochy z MDF. Barvy v interiéru jsou ukryté až v druhém plánu, často jsou dokonce úplně skryté. Například vnitřní vybavení celé kuchyně je natřeno na žlutou barvu, takže je vidět až při otevření jednotlivých dvířek a župlíků. Celý interiér včetně kuchyňské linky je řešený jako vestavný na míru vyrobený u truhláře. Atypické je i schodiště a všechny interiérové dveře, které jsou vysoké až do stropu. Kusový nábytek je mix nových a retro kousků z antikvariátu, světla jsou převážně z Artemide navržená od Ingo Mauera.

STAVEBNĚ TECHNICKÉ ŘEŠENÍ

V průběhu stavebních prací se ukázalo, že vysokou vlhkost v suterénu nezpůsobilo vzlínání spodní vody, ale zatékání vody dešťové. Bylo tedy snadné tento problém vyřešit. Nové dešťové svody a drenáž základové spáry napojenou na vzdušník odvádí vlhkost od podzemní části domu. Stávající nosné zdivo bylo podříznuto v úrovni podlahy suterénu, podzemní část obvodových zdí byla zateplená a zaizolovaná. V budoucnu tak již nehrozí pronikání vlhkosti do interiéru domu.

Na zateplení obvodového zdiva jsme použili polystyren s difúzně otevřenou úpravou, aby stěny mohly dýchat. Okna jsou nová z velké části i v původním dělení, okna jsou doplněná o předokenní žaluzie. Vzhledem k tomu, že proporce fasády jsou na funkcionalistické architektuře určující, jsou kvůli zachování původních proporcí domu a kompozice fasády okenní otvory malinko zvětšené. Okna jsou také o tloušťku zateplení ve zdivu více vysunutá ven tak, aby vnější vzhled zapuštění špalet oken zůstal podobný tomu původnímu a okna nebyla v zateplené fasádě utopená.

Krokve pultové střechy jsou původní, střešní plášť je ale kompletně nový, je zateplený difúzně otevřenou dřevovláknitou deskou. Střešní plechová falcovaná krytina je provětrávaná. Dešťové vody ze střechy jsou skrytými sody ve fasádě svedeny do retenční jímky, voda se dále využívá na zalévání zahrady a splachování na WC.

Zdrojem tepla je tepelné čerpadlo vzduch - voda. Místnosti jsou vytápěny podlahovým topením. Větrání a temperování domu zajišťují rozvody vzduchotechniky doplněné o rekuperaci tepla, která ukládá přebytečné teplo do zásobníku teplé užitkové vody. Klima v domě je tak řízené, rekuperace navrací do domu po jeho utěsnění dané nízkoenergetickým standardem rekonstrukce původní přirozené provětrávání. Důležitou součástí systému vytápění je krb, který je oboustranný a vytápí jak obytný pokoj tak přes schodišťovou halu celý dům.