Vila Kovařovic
V pestré směsici stavebních slohů, které Praha může nabídnout, nechybí ani kubismus, který do architektury přinesl lomené plochy a tím dynamiku světel a stínů. Výstavbu pražských kubistických objektů můžeme ohraničit roky 1911-23. Na počátku pražské kubistické architektury stáli Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol a Vlastislav Hofman. Asi nejznámějším pražským kubistickým domem je dům U Černé Matky boží na jednom z nejatraktivnějších míst centra na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu, postavený podle návrhu architekta Josefa Gočára. Kubistický sloh se tady promítá i do vnitřních prostor a vybavení interiéru. V současné době zde dokonce došlo k obnově původní historické kubistické kavárny. Známé jsou i Učitelské domy ve staroměstských ulicích Elišky Krásnohorské a Bílkově od architekta Otakara Novotného a některé další.
Dílo mimořádné kvality vytvořil písecký rodák architekt Josef Chochol přesto, že kubismu zasvětil ve své tvorbě velmi krátké období vymezené roky 1912-14. Všechny jeho významné kubistické realizace najdeme pod historickým Vyšehradem a jsou z let 1911-13: trojdům na Rašínově nábřeží v sousedství Vyšehradského tunelu, rohový činžovní dům čp. 98 v Neklanově ulici a zejména Kovařovicovu vilu čp. 49 v Libušině ulici s kubisticky řešenou zahradou, včetně jejího oplocení. I v těchto objektech interiéry obsahují mnoho kubistických prvků. Stopy kubistické architektury najdeme i na některých fasádách někdejších novostaveb na území bývalého Podskalí.
Proto můžeme oprávněně konstatovat, že mnohé vrcholné objekty pražské kubistické architektury se nacházejí na území městské části Praha 2. Tady se stávají středem zájmu nejen odborníků, ale i tuzemských a zahraničních turistů, stejně jako cílem vlastivědných vycházek.
Třípodlažní kubistická Kovařovicova vila pod Vyšehradem neoprávněně stojí poněkud ve stínu dalších pražských kubistických staveb. Vila byla postavena na místě někdejší schwarzenberské cihelny. Projekt vypracoval architekt Josef Chochol, který beze zbytku využil půdorysně nepravidelnou stavební parcelu a vynikajícím způsobem skloubil dům a zahradu. Stavebníkem byl stavitel Bedřich Kovařovic, který působil jako inspektor stavebních podniků pražské obce. Výstavba se uskutečnila v letech 1912-13. Z oken zahradního průčelí a zahrady byl jistě krásný pohled na řeku Vltavu, tehdy ještě nerušený čilým dopravním ruchem.
Hlavní průčelí vily s orientačním číslem 3 se obrací do Libušiny ulice a je vřazeno do fronty domů. Zde je situován přímý, provozní vstup do objektu. Zadní průčelí bylo komponováno jako reprezentativní a obrací se do zahrady, která má kubistické oplocení a tvoří nároží Rašínova nábřeží a Vnislavovy ulice. Půlkruhovou terasu před zadním průčelím spojuje s nižší úrovní zahrady celkem pět vyrovnávacích schodišť, každé o pěti stupních.
Umělecky komponovaná zahrada o výměře zhruba 300 m² je dobře viditelná mřížovým oplocením, nebo rovněž z nadhledu z pěší lávky železničního mostu. Její plná rehabilitace se uskutečnila v roce 1995 spolu s rekonstrukcí a adaptací vily. Výchozí studie se zrodila v ateliéru architekta Lukáše Matějovského. Následnou projektovou dokumentaci zpracoval architekt Rudolf Martínek ve spolupráci s dalšími odborníky. Rekonstrukce zahrady se uskutečnila za pomoci původních plánů a fotodokumentace, neboť rozvrh vegetačních polí zmizel při úpravách domu i zahrady pro účely mateřské školky v roce 1960.
Kovařovicova vila, jedno z vrcholných děl české kubistické architektury, je spolu se zahradou více než oprávněně zapsána ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek.
Dílo mimořádné kvality vytvořil písecký rodák architekt Josef Chochol přesto, že kubismu zasvětil ve své tvorbě velmi krátké období vymezené roky 1912-14. Všechny jeho významné kubistické realizace najdeme pod historickým Vyšehradem a jsou z let 1911-13: trojdům na Rašínově nábřeží v sousedství Vyšehradského tunelu, rohový činžovní dům čp. 98 v Neklanově ulici a zejména Kovařovicovu vilu čp. 49 v Libušině ulici s kubisticky řešenou zahradou, včetně jejího oplocení. I v těchto objektech interiéry obsahují mnoho kubistických prvků. Stopy kubistické architektury najdeme i na některých fasádách někdejších novostaveb na území bývalého Podskalí.
Proto můžeme oprávněně konstatovat, že mnohé vrcholné objekty pražské kubistické architektury se nacházejí na území městské části Praha 2. Tady se stávají středem zájmu nejen odborníků, ale i tuzemských a zahraničních turistů, stejně jako cílem vlastivědných vycházek.
Třípodlažní kubistická Kovařovicova vila pod Vyšehradem neoprávněně stojí poněkud ve stínu dalších pražských kubistických staveb. Vila byla postavena na místě někdejší schwarzenberské cihelny. Projekt vypracoval architekt Josef Chochol, který beze zbytku využil půdorysně nepravidelnou stavební parcelu a vynikajícím způsobem skloubil dům a zahradu. Stavebníkem byl stavitel Bedřich Kovařovic, který působil jako inspektor stavebních podniků pražské obce. Výstavba se uskutečnila v letech 1912-13. Z oken zahradního průčelí a zahrady byl jistě krásný pohled na řeku Vltavu, tehdy ještě nerušený čilým dopravním ruchem.
Hlavní průčelí vily s orientačním číslem 3 se obrací do Libušiny ulice a je vřazeno do fronty domů. Zde je situován přímý, provozní vstup do objektu. Zadní průčelí bylo komponováno jako reprezentativní a obrací se do zahrady, která má kubistické oplocení a tvoří nároží Rašínova nábřeží a Vnislavovy ulice. Půlkruhovou terasu před zadním průčelím spojuje s nižší úrovní zahrady celkem pět vyrovnávacích schodišť, každé o pěti stupních.
Umělecky komponovaná zahrada o výměře zhruba 300 m² je dobře viditelná mřížovým oplocením, nebo rovněž z nadhledu z pěší lávky železničního mostu. Její plná rehabilitace se uskutečnila v roce 1995 spolu s rekonstrukcí a adaptací vily. Výchozí studie se zrodila v ateliéru architekta Lukáše Matějovského. Následnou projektovou dokumentaci zpracoval architekt Rudolf Martínek ve spolupráci s dalšími odborníky. Rekonstrukce zahrady se uskutečnila za pomoci původních plánů a fotodokumentace, neboť rozvrh vegetačních polí zmizel při úpravách domu i zahrady pro účely mateřské školky v roce 1960.
Kovařovicova vila, jedno z vrcholných děl české kubistické architektury, je spolu se zahradou více než oprávněně zapsána ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek.
Eva Hrubešová, Noviny Prahy 2, 06.2005
0 komentářů
přidat komentář
