Vila Zastrau
Z rozhovoru s majitelem (6.12.2001):
Máte štěstí, že mám pochopení pro studenty. Tak tedy pojďte dál. Jsem profesorem na stavební fakultě a učím tam mechaniku. Přistěhoval jsem se do Drážďan před pěti lety. Zakoupil jsem pozemek a oslovil místní stavební firmy. Nazpět se jich ozvalo celkem patnáct a všechny s "prefabrikovanými projeky na klíč". Člověk na stará kolena potřebuje k bydlení trochu víc než jen pouhou ochranu před povětřím. Tak jsem slušně poděkoval a o několik týdnů pozěji mi jeden známý řekl, že by se mi určitě zamlouval Kulka.
Tak jsem si s ním jednoduše dolmuvil schůzku, která se skládala z Kulkova monologu: "Na, mache ich nix!" Na další schůzce jsme si dvě hodiny povídali jen tak o životě. Vytvořil dva koncepty (vybrali jsme kompaktnější variantu). Nechtěli jsme model ani další vymoženosti, protože nejsem bohatým stavebníkem. Cena domu s vybavením bez pozemku se pohybuje kolem 1.1-1.2 mio. DM. Za 220 m² celkové plochy a 166 m² obytné plochy to není zrovna málo. Hlavně žena měla z počátku problém s prostorovým pochopením domu. Snažil jsem se být při navrhování domu architektovi rovnocenným partnerem. Asi jsem mu tím lezl na nervy a přivodil spousty problémů, ale já nejsem ten případ klienta, který se nechá na konci jakoby překvapit, co to vlastně ten architekt pro mě přichystal. K velkým proskleným plochám: "Nemáme problémy se soukromím, jen ať se lidi dívají, co zrovna obědváme - jestli je to zajímá?" Teprve se tu zabydlujeme a nedostatky postupně objevujeme (zatím pouze plochá střecha, otlučený nátěr oken a náklady za vytápění budou jasné po první zimě).
Tak a teď huš huš ven!
Jen tak na okraj můj pocit.
Dům jsme původně zavrhoval s názorem, že se jedná o pouhý plagiát Loosova raumplanu. Ten raumplan jsem z venku docela odhadl, ale když se člověk dostane dovnitř, je pohlcen jedním obrovským prostorem, který se kontinuálně proplétá celým domem. Člověk z jídelny v přízemí může v jednom místě vidět bazilikální okno v obývacím pokoji v posledním patře.
Čtyři barvy napomáhají pocitově zahřívat odvážně prosklený prostor. Každé z barev je přidělena jedna stěna a důsledně probíhá od sklepa až po střechu.
V domě jsem kromě vchodových a garážových napočítal ještě patery dveře a ty stejně byly otevřené. Volnost je zde absolutní. To se musí zažít.
Chybí zádveří a okamžitě se může dostat do kuchyně. Jen nechápu jak něco takového mohlo přes byrokraty s razítkem projít.
Nábytek je třicet let starý, přivezen z původního bydliště a nevypadá to, že by měli v záměru ho v nejbližší době vyměnit.
Máte štěstí, že mám pochopení pro studenty. Tak tedy pojďte dál. Jsem profesorem na stavební fakultě a učím tam mechaniku. Přistěhoval jsem se do Drážďan před pěti lety. Zakoupil jsem pozemek a oslovil místní stavební firmy. Nazpět se jich ozvalo celkem patnáct a všechny s "prefabrikovanými projeky na klíč". Člověk na stará kolena potřebuje k bydlení trochu víc než jen pouhou ochranu před povětřím. Tak jsem slušně poděkoval a o několik týdnů pozěji mi jeden známý řekl, že by se mi určitě zamlouval Kulka.
Tak jsem si s ním jednoduše dolmuvil schůzku, která se skládala z Kulkova monologu: "Na, mache ich nix!" Na další schůzce jsme si dvě hodiny povídali jen tak o životě. Vytvořil dva koncepty (vybrali jsme kompaktnější variantu). Nechtěli jsme model ani další vymoženosti, protože nejsem bohatým stavebníkem. Cena domu s vybavením bez pozemku se pohybuje kolem 1.1-1.2 mio. DM. Za 220 m² celkové plochy a 166 m² obytné plochy to není zrovna málo. Hlavně žena měla z počátku problém s prostorovým pochopením domu. Snažil jsem se být při navrhování domu architektovi rovnocenným partnerem. Asi jsem mu tím lezl na nervy a přivodil spousty problémů, ale já nejsem ten případ klienta, který se nechá na konci jakoby překvapit, co to vlastně ten architekt pro mě přichystal. K velkým proskleným plochám: "Nemáme problémy se soukromím, jen ať se lidi dívají, co zrovna obědváme - jestli je to zajímá?" Teprve se tu zabydlujeme a nedostatky postupně objevujeme (zatím pouze plochá střecha, otlučený nátěr oken a náklady za vytápění budou jasné po první zimě).
Tak a teď huš huš ven!
Jen tak na okraj můj pocit.
Dům jsme původně zavrhoval s názorem, že se jedná o pouhý plagiát Loosova raumplanu. Ten raumplan jsem z venku docela odhadl, ale když se člověk dostane dovnitř, je pohlcen jedním obrovským prostorem, který se kontinuálně proplétá celým domem. Člověk z jídelny v přízemí může v jednom místě vidět bazilikální okno v obývacím pokoji v posledním patře.
Čtyři barvy napomáhají pocitově zahřívat odvážně prosklený prostor. Každé z barev je přidělena jedna stěna a důsledně probíhá od sklepa až po střechu.
V domě jsem kromě vchodových a garážových napočítal ještě patery dveře a ty stejně byly otevřené. Volnost je zde absolutní. To se musí zažít.
Chybí zádveří a okamžitě se může dostat do kuchyně. Jen nechápu jak něco takového mohlo přes byrokraty s razítkem projít.
Nábytek je třicet let starý, přivezen z původního bydliště a nevypadá to, že by měli v záměru ho v nejbližší době vyměnit.
0 komentářů
přidat komentář
