Příkrý jihozápadní pozemek, uprostřed vilové čtvrti nad řekou, s výhledem na Prahu.
Dům je rozdělen podélně na dva trakty. Přední trakt - obytná část - volný prostor bez dalšího dělení, který se po celé délce fasády otevírá „širokoúhlými“ posuvnými skleněnými stěnami do údolí. Z obytného prostoru se stává exteriér. V zadním traktu kompaktní příslušenství, instalace, schodiště. Oba trakty jsou mezi sebou odděleny posuvnými stěnami. Oblé tvary domu připomínají design rádií z 50. let, deformace je reakcí na geometrii pozemku a především vyjádřením obliby „netvarů“. Dům interpretuje funkcionalistické stavby v této části Prahy, zrcadlová symetrie je v kontextu stylu ironií. Obliba anonymní nestylové stavařské moderny. Obliba bunkrů v Normandii. Podnikatelské baroko.
Pokud má parcela, jednoznačnou kvalitu - například ve výhledu do údolí - zabývám se logicky především maximálním zúročením - podtržením této kvality - jakékoliv přemítání o dalším tvarování domu je víceméně nadbytečné.
Na architektuře mne zajímají věci, které nelze nadyzajnovat. Považuji za povinnost se jim podřídit. Na každém místě je dům předem navržen. Úkol je najít ho.
Potom pouze adekvátnost domu ve všech souvislostech a logicky dobrá vnitřní funkce. Hledat podstatu a nejjednodušší cestu z bodu A do bodu B.
Architekt by měl „věci“ zjednodušovat, nekomplikovat.
Michal Kuzemenský