Vlastní ateliér Ricarda Bofilla

„Továrna je magickým místem se zvláštní atmosférou, kterou může oko běžného pozorovatele jen stěží pochopit. Zamlouvá se mi zdejší dokonale naprogramovaný a ritualizovaný život, což je v naprostém kontrastu k mému jinak neklidnému a kočovnému způsobu života.“

V roce 1973 objevil Ricardo Bofill na předměstí Barcelony opuštěnou cementárnu, která byla součástí průmyslového areálu z přelomu 19. a 20. století. Soubor objektů představovalo 30 silážních věží, podzemní chodba a ohromná strojovna. Bofill se rozhodl přebudovat celý tento areál na svůj architektonický ateliér. Následná přestavba trvala dva roky. Opuštěnou továrnu, která se již částečně nacházela v ruinách, tvořil soubor až surrealistických prvků – nikam nevedoucí schody, nic nepodpírající mohutná betonová konstrukce, kusy železa trčící ve vzduchu; zkrátka obří prázdno naplněné zvláštním kouzlem. Proces přeměny začal zbouráním části staré konstrukce, odhalením dříve ukrytých částí a vyřezáváním do betonu. Jakmile byl definován základní prostor, očištěn od nánosů cementu a doplněn okolní nově vysázenou zelení, začal proces přizpůsobování místa nové náplni. Osm sil zůstalo zachováno a přeměnilo se na kanceláře, modelárny, archiv, knihovnu, promítací kabinu a rozlehlý prostor přejmenovaný na 'katedrálu', která slouží jako místo k pořádání výstav, přednášek, koncertů a celé řady kulturních činností spojených s profesí architekta. Komplex industriálních budov dnes stojí uprostřed zahrady plné eukalyptů, palem, olivovníků a cypřišů.