Vltavská filhamonie - soutěžní návrh 2. místo

Na návrhu je fajn, že je kompaktní a obklopen stromy. Neofunkcionalistické bílé pojetí s plochou střechou a terasami je dnes už ale okoukané a formální. Když budu reagovat na průvodní text, souhlasím, že architektura dnes už není o otázce „Co je možné?“, ale ani „Co je správné?“, co je podstatné je "Co je krásné?".

Ano pane Víchu, souhlasím s Vaším názorem.
A samozřejmě by na tom prvotním návrhu na druhém místě bylo ještě třeba hodně zapracovat, tak aby to zapadlo do kontextu města a navázalo na krásnou architekturu našich předků. Zejména na pana architekta Josefa Zítka a na pana architekta Josefa Schulze.
A prosím jen ne žádné betonáře a zrezavělé kortenáře a konvaře.

Kontex a tradice jsou jistě důležité, aby stavba udržela vazbu a souvislost nejen s městem okolo, ale s naší schopností ji pochopit a zamilovat si ji. Ještě k položeným otázkám, které jsou čistě dobové. „Co je možné?“ byla otázka postmoderní v 70. a 80. letech, kdy se došlo k odpovědi, že je možné vše, a došlo se ke kakofonii a ztrátě smyslu.
V 90. a 00. letech přišla otázka „Co je správné?“, a došlo se k minimalismu a neomodernismu, a vše začalo být opět nudné a okoukané, jak v 60. letech.
Nyní v 10. a 20. letech je nej otázka "Co je krásné?", co přináší radost a rozechvění do našich duší, srdcí a myslí.

Pokud neco neni mozne, pak to pravdepodobne asi neni ani spravne.
Co neni spravne, nemuze byt ani krasne.
Krasa a pravda spolu uzce souvisi.
Obcas se akcentuje to, jindy ono,
ale myslim, ze to jinak plati stale, bez ohledu na to, jaka jsou zrovna leta.
Navrh filharmonie sice mozny je, misto je ale to presto vsechno uplne nemozne.

Když už jsme s tím hodnotovým mariášem začali, pojďme jej dohrát. Místo je možné, ale není správné, natož krásné. Hodnotová posloupnost je: co je možné, nemusí být správné, a co je správné, nemusí být krásné. Svoboda, Pravda a Krása jsou sestry, Krása je z nich nejkrásnější, dlouho se na ni zapomínalo, proto je aktuálně moderní.

Tento navrh, silne mi pripominajici, svou zaplavou pohledoveho betonu High Court of Australia in Canberra, ze sedmdesatych let minuleho stoleti, aniz by dosahoval jeho hodnot, je zde ale zcela mimo misu. Neverim, ze dalsi zpracovani tohoto navrhu by vyresilo jeho nevhodnost na tomto miste.
Lec nevadi, nebot misto samo je zcela nepatricne, pro tento uceL a ZJEVNE BYLO ZVOLENO ZA UCELEM JINYM..