Pozemek náležející škole se nachází na okraji města Barreiro. Původně venkovská oblast byla napadena současnou příměstskou zástavbou, kterou prorůstají zelené zahrady a rákosová území.
V okolí převládá obytná funkce a žádné jiné využití nebylo pro území ani zamýšleno. Vzniklo tak obyčejné předměstí bez života. Pozemek je však zajímavý: rozlehlý, lehce nakloněný a dobře se svým tvar vypořádává s výškovými nerovnostmi. Od severu k jihu klesá přibližně o 4 metry. Na jednom konci se nachází hustý korkový les a velké borovice.
Jsou projekty, které vyvolávají odmítavou veřejnou reakci ještě dříve než vzniknou, a člověk u nich může nacházet řadu důležitých míst k přemýšlení. Škola v Barreiro je toho příkladem. Obyvatelé ze “sousedství” protestovali proti její existenci, protože si zde přáli mít základní školu - která byla přemístěna někam jinam -, ale také se obávali vizuálního i ekologického dopadu stavby těchto rozměrů. Z obavy před pokácením stromu je všechny spočítali a označkovali.
Měli jsme v úmyslu vložit do stavby rozporuplný charakter. Na jedné straně by se “rozptýlila“ a přejala převládající přírodní prvky, ale na druhou stranu se abstraktním způsobem vypořádává svojí fyzickou přítomností. Oba tyto principy zdůrazňuje poutavá forma: velký uhlově šedivý blok je rozřezán a odhaluje bílý interiér.
Na jednom z těchto extrémů se z architektury stává topografie, kde nelze přesně říct, kde začíná budova a končí okolí, a na zcela opačné straně je jasně definovaná hranice se zarovnanými budovami.
Stavba je umístěna uprostřed pozemku, severní část je vyhrazena parkovišti a hlavnímu vstupu, zatímco na jihu se nachází lesy, které se pak v úzkém pásu táhnou kolem celé budovy a přes ni. Jeden z konců objektu se pak zvedá do výšky. Dává tím do okolí vědět o své přítomnosti a zároveň vyznačuje nový nepřehlédnutelný bod v celé čtvrti.