Výstavní pavilon Secession

„Der Zeit ihre Kunst. Der Kunst ihre Freiheit.“ (Době její umění. Umění jeho svobodu.) hlásá zlatý nápis nad vstupem, který je z pera uherského spisovatele Lajose Hevesiho. Kromě toho je po levé straně ještě název časopisu vídeňských secesionistů “Ver Sacrum“ (lat. Svaté jaro) očekávající rozkvět nových umění. Sám Olbrich, které svému ranému secesnímu dílu určenému pro potřeby revoltujících vídeňských umělců, dodává: „Stěny musí být bílé a zářivé, posvátné a cudné. To vše by mělo být opředeno vážností. Čirá důstojnost, která mě oslní a zamrazí, jako když jsem stál u nedokončeného chrámu v sicilské Segesta, chtěl jsem vnímat jen vlastní pocity a na studených zdech jsem pak spatřil ztuhnout svůj hřejivý pocit.“
Pavilon vídeňského Secessionu, který v mnohém předznamenal příchod moderny, vznikl z finančních příspěvků členů. Pozemek na Karlově náměstí umělci získali zdarma po osobní přímluvě Josefa Engelharta u vídeňského starosty Karla Luegera. Objekt se musel přizpůsobit říční regulací a úpravám Karlova náměstí. Mezi Secessionem a kostelem Svatého Karla Boromejského byla naplánovaná stromová alej. Obě stavby měla rovněž spojovat zlatá kupole na vrcholu. V případě Secessionu se jednalo spíše kouli složenou z pozlacených bronzových lístků, které vídeňský fejetonista Eduard Pötzl přirovnal k 'hlávce zelí'. Pro své hladké bílé stěny a jednoduchou hmotovou kompozici si Secesionu také vysloužil přezdívku 'asyrské záchodky', což mu dnes nijak neubírá na významu v příchodu nového slohu do střední Evropy.