Bunker Hill se začíná pomalu zaplňovat a vytvářet důležitou kulturní městskou část. Pravidlo “
Bilbao efektu” platí i v LA. Zatímco dříve na úpatí kopce stály jen mrakodrapy plné úředníků a na večer sem nebylo radno chodit, vznikne na Bunker Hill do dvou let 8000 nových bytů s odpovídající vybaveností. Budovu opery z roku 1964 doplnila v osmdesátých letech postmoderní galerie
MoCA od
Arata Isozakiho. V posledních letech zde vyrostla
katedrála (
Rafael Moneo), Caltrans (státní budova od
Morphosis), Colburn (soukromá umělecká škola) a zatím posledním přírůstkem je koncertní budova se dvěma sály a venkovním auditoriem od architekta Franka Gehryho a japonského akustika Yasuhisa Toyoty. Zatímco akustik se zhlédl v pravoúhlém boxu Zlatého sálu vídeňského
Musikverein, Gehry jezdil studovat nerovnoměrné rozvržení hlediště
Berlínské filharmonie od
Hanse Scharouna. Úplně odlišný pohled dvou osob na stejnou věc však nezabránil vzniku jedné z nejlepších koncertních síní světa.
Díky štědrému daru Lillian Disney mohla být v roce 1987 vypsána soutěž, v níž Gehry porazil
Böhma,
Holleina i
Stirlinga. Vítězný projekt však svou neohrabaností připomínal spíš supermarket než kulturní stavbu. Teprve o čtyři roky později mu program
CATIA umožnil převést svou vizi z bezpočtu skic a papírových modelů do skutečného projektu. Když pak představil nejnovější návrhy Disney Hall na 5. bienále architektury v Benátkách, byl projekt nazván jako “obří kamenný výkvět kalifornského šílenství“ (ano, první návrhy byly z kamene). Recese americké ekonomiky a následné zemětřesení v Kalifornii roku 1994 poslalo projekt k ledu, což mělo i svoje positivní stránky. Ve zkratce: Frank Gehry se firmě Disney osvědčil už při realizaci administrativní budovy i zimního stadionu v Anaheimu. Na
Americkém centru v Paříži si vyzkoušel, že budovat organické tvary z kamene asi nebude tou správnou cestou. Ve španělském
Bilbau si otestovat unikátní způsob stavění pokroucených forem za pomocí CATIA, aby později mohl všechny nahromaděné zkušenosti použít při realizaci koncertní síně Walta Disney.
Hlavní sál je jednoduchá škatule, jejíž stěny a strop se barokně prohýbají. Světlý dřevěný obklad stěn a flóralní motiv sedadel měl kromě akustiky také za následek, že na vás prostor nepůsobí až tak monumentálně. I přes svou velikost (2265 míst) stále nabízí pocit intimity při zachování vysoké kvality poslechu. Varhany od německé firmy Glatter-Götz připomínající svazek květin vznikly také podle skic Franka Gehryho. Financování celé této veřejné stavby pocházelo probíhalo výhradně ze soukromých zdrojů.
My v redakci máme
FOGa rádi ne pro jeho ztřeštěné formy, ale odvahu v používání nových metod navrhování, způsobů stavění i experimentům s novými stavebními materiály.