V samotném centru Brna v posledních letech přibývá řada nových kavárenských, restauračních a barových provozů. Některé obtížnou společensko-zdravotnicko-obchodně-politickou situaci v letech 2019-2021 nepřežily. Prvnímu Brněnskému karaoke baru, který otevřel v roce 2018, se přežít podařilo. Po zrušení restriktivních opatření „chytil druhý dech“ a vžil se do povědomí především studujících ročníků. Večírky zde bývají opravdu „wild“.
Karaoke bar je v obchodním prostoru, který je částí parteru nájemního domu Eduarda Tilla v historickém jádru města, kde v křížení ulic Zámečnická a Veselá tvoří nároží městského bloku. Nájemní dům je nemovitou kulturní památkou. I proto se adaptace prostoru pro potřeby karaoke baru v exteriéru projevuje pouze novou výplní otvoru ve vstupu, kde vznikl nově akustický filtr.
Do zalomeného prostoru bylo potřeba umístit dva plnohodnotné bary. Jeden v přímé vazbě na vstup a plochu se sezením. Druhý ve vazbě na pařící plochu s minipodiem. Celý tento prostor je možné rozdělit skládací příčkou. Provozně „bokem“ je usazen VIP karaoke salónek pro menší soukromé akce s vlastním minipodiem. Od baru a hlavního prostoru je salónek oddělen akustickým filtrem, aby se hosté vzájemně nerušili vlastní hudební interpretací. V hlubší části dispozice se provozy potkávají na ploše zázemí – toalety, sklady, technologie.
Chceš mít design, ale potřebuješ, aby to fungovalo.Od začátku spolupráce jsme věděli, že pro karaoke bar potřebujeme najít vhodnou kombinaci výrazových prvků a materiálů, které budou odolávat náporu hostů a které budou správně tvarovat atmosféru. Výsledkem má být soubor vjemů, které host vnímá jako nedílnou, i když nevtíravou, součást prožití večera v karaoke baru. Tom jednom karaoke baru. Vzhled interiéru jako součást brandu.
Ústřední motiv má být pevný v materiálu i konceptu. Karaoke bar – hudba – reproduktory. Čela barových pultů tedy tvoří betonové odlitky reproduktorů od země odsazených okopovou lištou z mosazného plechu. Veliké světelné logo u hlavního podia je osazeno v masivním ocelovém kruhovém rámu. Niky u baru s vlastním osvětlením jsou obložené plechem. Nástěnná světla a stropní lišta jsou z černého kovu. Dělící příčka je zavěšena na masivní svařované ocelové konstrukci, která se v interiéru také vizuálně uplatňuje. Sanitární prvky jsou ze svařovaných a ohýbaných silnostěnných plechů. Decentní nádech steampunku naznačují červené vřetenové ventily namísto vodovodních baterií na přiznaných rozvodech vody z měděných trubek. Světelně-prostorová plastika v podobě „polámaného“ stropu je s výhodou právě stropem – tedy z dosahu rozdováděných hostů. Na stěnách za barem je hydrofobizovaná cementová stěrka. Zbývající stěny, strop i rozvody vzduchotechniky jsou vymalované tmavou šedou omyvatelnou barvou. Během nočního provozu se vizuálně ztrácí. Tmavé pozadí dává vyniknout tomu podstatnému – tedy baru a lidem.
Korsa atelier