Zapomenutá stodola
Do ani ne desetitisícové Dobříše v podhůří Brdské vrchoviny jezdili Václav s Marií za babičkou. Když se objevila příležitost koupit pozemek se starou kamennou stodolou hned vedle její zahrady, neváhali ani na moment. Chtěli, aby děti mohly tajnými průchody v plotu babičku navštěvovat, pomáhat jí s plením záhonků, a přitom tu zapouštět vlastní kořeny. Aby naslouchali jejímu vyprávění, a rozkvétal vztah, na který budou vzpomínat do konce života.
Co ale se stodolou a jejími vzpomínkami? Strhnout a stavět znovu? Původně to byl jeden ze záměrů. Rekonstruovat po předchozích zkušenostech nechtěli. Pak ale nahlédli dovnitř a hned věděli, jak s ní naloží. Ve stodole se rozhodli postavit nový dům. Její kamenné torzo zůstalo, konstrukce byla stabilizována a dovnitř vložena prefabrikovaná dřevostavba.
Ta se dispozičně podřídila původnímu zdivu a klenutým otvorům, zároveň však zůstala konstrukčně zcela oddělena. Hranice mezi interiérem a exteriérem se rozplynuly. Nové prorostlo historií skrz naskrz, a dnes je těžké určit, kde začíná vnitřek a končí vnějšek. Cesta ven vede jen skrze atmosféru minulosti a stopy, které zde zanechaly předchozí generace.
Objekt, jehož historie sahá minimálně do roku 1912, si o zachování vyloženě říkal. Seno se skladovalo pod ručně opracovanými trámy krovu a sedláci projížděli s vozy pod klenutými kamennými průjezdy. Během let svých služeb však stodola získala řadu nánosů omítek, přístaveb a dřevěných prvků. To všechno muselo ustoupit novému využití.
Objekt byl očištěn na cihlovo-kamenné torzo, ke kterému jsme přistupovali s opatrností téměř památkové ochrany. Kamenné zdi bez základů byly stabilizovány nadbetonávkou, a místy i oplechováním, které ji zakonzervovalo a zabezpečilo vůči degradaci. Odstranili jsme starou střechu a po letech otevřeli původní větrací průduchy. Vnitřní kolmá ztužující zeď musela být vzhledem ke svému technickému stavu v severní části nahrazena ocelovou konstrukcí klenoucí se nad průjezdem. Novou základovou desku jsme umístili do objektu s takovým odstupem, aby nebyly ohroženy kamenné zdi. V ten moment byl objekt připraven na svou novou etapu.
Od prvního konceptu jsme věděli, že nesmí dojít k ovlivnění stability základů původních zdí, proto bylo jasnou volbou vložit do stodoly dřevostavbu. Velkou výzvou se ukázalo být řešení krovů, stropních konstrukcí a velkorysých přesahů střechy navržených přes vrch kamenných zdí pro jejich ochranu, v kombinaci s podélným vikýřem. Díky spolupráci s inženýry dodavatele Martinice Group se vše podařilo vyřešit bez nutnosti jakýchkoliv úprav původního konceptu, a hrubá stavba byla nakonec hotová za pouhých deset dnů.
Vzhledem k výšce původní zdi navrhli dodavatelé šikmé podepření krokví přesahu, což se ukázalo jako velmi elegantní řešení i v místě přesahů pod vikýři. Obvodové konstrukce navrhli velmi subtilní, čímž jsme získali několik desítek centimetrů ve vnitřním prostoru. Skladba stěny je tlustá jen 333 mm, je difuzně otevřená, což bylo zásadní pro přirozené větrání. Navíc má instalační předstěnu, kterou jsme nejednou využili při dodatečné úpravě pozic koncových prvků světel, vypínačů a zásuvek.
Stodola rozděluje pozemek na dvě poloviny, a tak vytváří dvě zahrady různého charakteru, ať už z hlediska míry soukromí, nebo doby, kdy na ni dopadá přímé slunce. Každá polovina tedy nabízí různý způsob užívání, relaxační či užitný, což se ukázalo být zásadní pro dispoziční řešení vsazené dřevostavby.
Příjezd k domu je ze západní strany, což umožnilo využít horní, severní dvojici klenutých průjezdů jako otevřený přístřešek pro parkování a zároveň prostor pro průjezd větší techniky na druhou polovinu pozemku. Hned u průjezdu se v horní části domu nachází také dílna a venkovní sklad na sezónní sportovní vybavení kryté nadzemním podlažím.
Hlavní obytná část byla situována mezi druhou dvojicí klenutých průjezdů, v jižní části domu. Před průjezdy se rozprostírají dvě terasy, jedna směřující do klidnější poloviny pozemku plné odpoledního slunce, zatímco protilehlá terasa vítá ranní sluneční paprsky. Díky tomu nebylo nutné kamennou stěnu stodoly opticky narušovat klasickou pergolou. Prostě si jen stačí vybrat tu terasu, na které je zrovna příjemněji.
Ranní paprsky pronikají okny orientovanými na východ i do dětských pokojů a ložnice v patře, kde se nachází i dvě koupelny a pracovna propojená s pokojem pro hosty a malou posilovnou. Nad průjezdem v patře vznikla také velká terasa. Velkým tématem se v návrhu stala práce se světlem. Aby jej do interiéru pronikalo co nejvíce, je část střechy prosklená, objekt využívá velkoformátová okna, skrze která proniká do obývacího prostoru světlo sváděné po odsazené kamenné zdi. Společenská část je propojená s kuchyní a jídelnou, díky čemuž může být rodina stále v kontaktu. Součástí přízemí je i technická spodní koupelna.
Co ale se stodolou a jejími vzpomínkami? Strhnout a stavět znovu? Původně to byl jeden ze záměrů. Rekonstruovat po předchozích zkušenostech nechtěli. Pak ale nahlédli dovnitř a hned věděli, jak s ní naloží. Ve stodole se rozhodli postavit nový dům. Její kamenné torzo zůstalo, konstrukce byla stabilizována a dovnitř vložena prefabrikovaná dřevostavba.
Ta se dispozičně podřídila původnímu zdivu a klenutým otvorům, zároveň však zůstala konstrukčně zcela oddělena. Hranice mezi interiérem a exteriérem se rozplynuly. Nové prorostlo historií skrz naskrz, a dnes je těžké určit, kde začíná vnitřek a končí vnějšek. Cesta ven vede jen skrze atmosféru minulosti a stopy, které zde zanechaly předchozí generace.
Objekt, jehož historie sahá minimálně do roku 1912, si o zachování vyloženě říkal. Seno se skladovalo pod ručně opracovanými trámy krovu a sedláci projížděli s vozy pod klenutými kamennými průjezdy. Během let svých služeb však stodola získala řadu nánosů omítek, přístaveb a dřevěných prvků. To všechno muselo ustoupit novému využití.
Objekt byl očištěn na cihlovo-kamenné torzo, ke kterému jsme přistupovali s opatrností téměř památkové ochrany. Kamenné zdi bez základů byly stabilizovány nadbetonávkou, a místy i oplechováním, které ji zakonzervovalo a zabezpečilo vůči degradaci. Odstranili jsme starou střechu a po letech otevřeli původní větrací průduchy. Vnitřní kolmá ztužující zeď musela být vzhledem ke svému technickému stavu v severní části nahrazena ocelovou konstrukcí klenoucí se nad průjezdem. Novou základovou desku jsme umístili do objektu s takovým odstupem, aby nebyly ohroženy kamenné zdi. V ten moment byl objekt připraven na svou novou etapu.
Od prvního konceptu jsme věděli, že nesmí dojít k ovlivnění stability základů původních zdí, proto bylo jasnou volbou vložit do stodoly dřevostavbu. Velkou výzvou se ukázalo být řešení krovů, stropních konstrukcí a velkorysých přesahů střechy navržených přes vrch kamenných zdí pro jejich ochranu, v kombinaci s podélným vikýřem. Díky spolupráci s inženýry dodavatele Martinice Group se vše podařilo vyřešit bez nutnosti jakýchkoliv úprav původního konceptu, a hrubá stavba byla nakonec hotová za pouhých deset dnů.
Vzhledem k výšce původní zdi navrhli dodavatelé šikmé podepření krokví přesahu, což se ukázalo jako velmi elegantní řešení i v místě přesahů pod vikýři. Obvodové konstrukce navrhli velmi subtilní, čímž jsme získali několik desítek centimetrů ve vnitřním prostoru. Skladba stěny je tlustá jen 333 mm, je difuzně otevřená, což bylo zásadní pro přirozené větrání. Navíc má instalační předstěnu, kterou jsme nejednou využili při dodatečné úpravě pozic koncových prvků světel, vypínačů a zásuvek.
Stodola rozděluje pozemek na dvě poloviny, a tak vytváří dvě zahrady různého charakteru, ať už z hlediska míry soukromí, nebo doby, kdy na ni dopadá přímé slunce. Každá polovina tedy nabízí různý způsob užívání, relaxační či užitný, což se ukázalo být zásadní pro dispoziční řešení vsazené dřevostavby.
Příjezd k domu je ze západní strany, což umožnilo využít horní, severní dvojici klenutých průjezdů jako otevřený přístřešek pro parkování a zároveň prostor pro průjezd větší techniky na druhou polovinu pozemku. Hned u průjezdu se v horní části domu nachází také dílna a venkovní sklad na sezónní sportovní vybavení kryté nadzemním podlažím.
Hlavní obytná část byla situována mezi druhou dvojicí klenutých průjezdů, v jižní části domu. Před průjezdy se rozprostírají dvě terasy, jedna směřující do klidnější poloviny pozemku plné odpoledního slunce, zatímco protilehlá terasa vítá ranní sluneční paprsky. Díky tomu nebylo nutné kamennou stěnu stodoly opticky narušovat klasickou pergolou. Prostě si jen stačí vybrat tu terasu, na které je zrovna příjemněji.
Ranní paprsky pronikají okny orientovanými na východ i do dětských pokojů a ložnice v patře, kde se nachází i dvě koupelny a pracovna propojená s pokojem pro hosty a malou posilovnou. Nad průjezdem v patře vznikla také velká terasa. Velkým tématem se v návrhu stala práce se světlem. Aby jej do interiéru pronikalo co nejvíce, je část střechy prosklená, objekt využívá velkoformátová okna, skrze která proniká do obývacího prostoru světlo sváděné po odsazené kamenné zdi. Společenská část je propojená s kuchyní a jídelnou, díky čemuž může být rodina stále v kontaktu. Součástí přízemí je i technická spodní koupelna.
0 komentářů
přidat komentář
