Zapuštěná kaple u svatyně Terezie Andské
Capilla del Retiro
temné, prastaré věci, jejichž fragmentech
zůstávají uloženy v umělcově duši
Opět si můžeme představit to, co je primitivní, ručně vytvořené a tektonické, aniž bychom se museli uchylovat k nostalgii, pouze s tichým odmítnutím mrhání, lehkomyslnosti a rámusu. Sedmdesát kilometrů severně od Santiaga se nachází údolí And, jedno z nejkrásnějších a nejúrodnějších oblastí v centrální Chile. Zde se vedle karmelitánského kláštera Auco nachází svatyně Terezie Andské. Právě tu byla na úpatí hory Carmelo postavena “Capilla del Retiro“ hned vedle hostinského domu, kde mohou návštěvníci přenocovat. Kaple je navštěvována poutníky, plní jejich touhy po transcendenci, hledání ticha a rozjímání. Kaple je potvrzením mimořádné geografie při veškerém respektování místních os stanovených již existujícími budovami. Hlavním konstrukčním materiálem při stavbě byl beton. Hmota kaple vychází (čistě ekonomický) z křížení čtyř nosíků, čímž vznikají motivy kříže podepřené co nejmenšími konstrukčními prvky, takže spojení se zemí je minimální, ale dostatečné. Tvar a konstrukce kaple jsou tu neoddělitelně spjaty. Pod přísně geometrickou betonovou konstrukcí bylo vykopán vnitřní dvůr obklopený rustikálními kamennými stěnami neohrožené vyrůstajícími kolem sakrálního prostoru, který tyto stěny současně stlačují i rozšiřují. Jako kontrapunkt k velkolepému okolí byl interiér navržen jako box z recyklovaných dřevěných pražců. Dřevěná krabice je zavěšena na betonové konstrukci a je zakončena 2 metry pod betonovými nosníky, které je vynáší, čímž je z interiéru ještě více omezen výhled na okolní prázdnotu. Celá stavba, která působí, jako by se vznášela nad zemí, nás odkazuje k duchovní dimenzi ukrývající se uvnitř. Sakrální prostor je osvětlen zespodu, ponechává nám prostor k prohlížení si beztížné stavby, která ukrývá své podpěry a poskytuje nám z interiéru výhled na kamennou zeď, která obklopuje vnitřní dvůr. Přístup denního světla byl záměrně omezen, aby bylo v interiéru soustavné šero, které pomáhá udržovat tmavé zbarvení obkladového dřeva. Dualita racionálního exteriéru a metafyzického interiéru, která je příznačná pro gotickou architekturu, je v tomto případě novým výrazem na cestě k modernitě.
zůstávají uloženy v umělcově duši
Paul Klee
Opět si můžeme představit to, co je primitivní, ručně vytvořené a tektonické, aniž bychom se museli uchylovat k nostalgii, pouze s tichým odmítnutím mrhání, lehkomyslnosti a rámusu. Sedmdesát kilometrů severně od Santiaga se nachází údolí And, jedno z nejkrásnějších a nejúrodnějších oblastí v centrální Chile. Zde se vedle karmelitánského kláštera Auco nachází svatyně Terezie Andské. Právě tu byla na úpatí hory Carmelo postavena “Capilla del Retiro“ hned vedle hostinského domu, kde mohou návštěvníci přenocovat. Kaple je navštěvována poutníky, plní jejich touhy po transcendenci, hledání ticha a rozjímání. Kaple je potvrzením mimořádné geografie při veškerém respektování místních os stanovených již existujícími budovami. Hlavním konstrukčním materiálem při stavbě byl beton. Hmota kaple vychází (čistě ekonomický) z křížení čtyř nosíků, čímž vznikají motivy kříže podepřené co nejmenšími konstrukčními prvky, takže spojení se zemí je minimální, ale dostatečné. Tvar a konstrukce kaple jsou tu neoddělitelně spjaty. Pod přísně geometrickou betonovou konstrukcí bylo vykopán vnitřní dvůr obklopený rustikálními kamennými stěnami neohrožené vyrůstajícími kolem sakrálního prostoru, který tyto stěny současně stlačují i rozšiřují. Jako kontrapunkt k velkolepému okolí byl interiér navržen jako box z recyklovaných dřevěných pražců. Dřevěná krabice je zavěšena na betonové konstrukci a je zakončena 2 metry pod betonovými nosníky, které je vynáší, čímž je z interiéru ještě více omezen výhled na okolní prázdnotu. Celá stavba, která působí, jako by se vznášela nad zemí, nás odkazuje k duchovní dimenzi ukrývající se uvnitř. Sakrální prostor je osvětlen zespodu, ponechává nám prostor k prohlížení si beztížné stavby, která ukrývá své podpěry a poskytuje nám z interiéru výhled na kamennou zeď, která obklopuje vnitřní dvůr. Přístup denního světla byl záměrně omezen, aby bylo v interiéru soustavné šero, které pomáhá udržovat tmavé zbarvení obkladového dřeva. Dualita racionálního exteriéru a metafyzického interiéru, která je příznačná pro gotickou architekturu, je v tomto případě novým výrazem na cestě k modernitě.
Undurraga Devés Arquitectos
0 komentářů
přidat komentář
