Žitný mlýn Boršov
Industriální dědictví na břehu Vltavy
Když jsme v roce 2019 poprvé vstoupili do areálu bývalého Žitného mlýna v Boršově nad Vltavou, fascinoval nás především silný příběh tohoto místa. Téměř dvě století se zde mísila energie Vltavy s vůní obilí a rytmem průmyslových strojů. S Vltavou je areál spojen nejen fyzicky, ale i historicky. Původní mlýnské kolo poháněl náhon, který v počátcích 20. století nahradily dvě Francisovy turbíny vyrábějící elektřinu. Dominantou celého komplexu je pěti podlažní cihlové silo z konce 19. století, k němuž se postupně připojila betonová sila a správní budova. Na opačné straně stojí barokní zámeček ze 17. století. A před námi tak stála otázka, jak tuhle silnou stopu minulosti zachovat a zároveň otevřít areál novému životu – bydlení pro 21. století.
Adaptace brownfieldu pro současné bydlení
Současný areál se skládá ze čtyř architektonických objektů, kde dvě budovy mají historický charakter a další dvě jsou novostavby. Celkem zde bylo vybudováno 83 bytových jednotek ve velikostech od 45 do 150 m², které zahrnují rozmanitou nabídku od menších bytů typu 1+kk až po prostorné byty 5+kk. Mezi nimi je i unikátní mezonetový byt v původní budově mlýna, který díky věžové architektuře nabízí jedinečnou atmosféru. Do přízemí hlavní budovy jsme umístili kavárnu, která aktivuje náměstí a propojuje areál s veřejností. Pro nás je to symbolické místo, kde se historie a současnost potkávají u jednoho stolu.
Nové náměstí
Klíčovým urbanistickým gestem se stalo doplnění otevřené strany „U“ novým třípodlažním bytovým domem. Tím vzniklo náměstí se stromořadím a širokým schodištěm, které směřuje k zámečku a propojuje jednotlivé části areálu. V jeho středu jsme umístili nalezený artefakt – původní Francisovu turbínu, která byla vyzvednuta ze zasypaného náhonu. Náměstí tak není jen obytným dvorem, ale také připomínkou historie a komunitním prostorem.
Směrem k řece jsme obnovili náhon a doplnili jej novým mostem. Vznikl tak přirozený přístup do parku podél řeky, kde jsme zachovali torzo původní garáže a využili jej jako galerijní prostor pro další technologické artefakty.
Transformace historických budov
Pěti podlažní silo jsme očistili na režnou cihlu a odstranili nepůvodní přístavby i pultovou střechu. Nové nástavbové patro ze světlé cihly je odskokem jasně oddělené od původního těla. Okna jsou replikami industriálních ocelových výplní, k fasádě směrem k řece jsme přidali černé ocelové balkony. Největší transformací prošla centrální věž, kde vznikl loftový byt. Železobetonová skořepina zastřešila věž a vytvořila prostor s terasami a výhledy do krajiny. Střecha je řešena jako zelená a stává se součástí ekologického konceptu celého areálu.
Kolmá dvoupodlažní stavba původní správní budovy dostala nový cihelný sokl a světlou omítku. Byty zde mají podobnou skladbu jako v silu, doplněnou o balkony. Obě historické budovy propojuje nové vertikální komunikační jádro ze skla a černého plechu, které slouží jako funkční i jasně čitelný současný architektonický prvek.
Nové domy
Dům uzavírající náměstí jsme pojali jako třípodlažní stavbu se světlou cihlou, bílými kovovými prvky a rovnou střechou. Záměrně se odlišuje od historických budov – kontrastem podtrhuje svoji modernost. Místo balkonů nabízí lodžie a terasy.
Druhá novostavba stojí u náhonu a řeky. Je to jednoduchý pětipodlažní kvádr s fasádou z červené režné cihly, velkými francouzskými okny a kombinací lodžií a balkonů. Vztahuje se k řece svou pravidelností a otevřeností.
Technické řešení, prvky udržitelnosti
Konverze areálu je založena na principu reuse – maximálním využití původních staveb, který považujeme za nejvíce ekologický způsob nakládání se stavebními zdroji. Projekt doplňují zelené střechy a hospodaření s dešťovou vodou, která napájí obnovený kanál.
Statické zásahy byly náročné: v nejstarší budově bylo nutné nahradit původní dřevěné silo železobetonovými stropy, v novější části zase odstranit systém betonových komůrek, jejichž fragmenty jsme ponechali v interiéru jako připomínku minulosti.
Genius loci
Projekt vznikal v úzkém dialogu s investorem – rodinnou stavební firmou Auböck Bau, která má kořeny v Rakousku a pobočku přímo v Boršově. Majitelé mají vztah k industriální architektuře a naším společným cílem bylo provést konverzi areálu citlivě, ale sebevědomě.
Celý projekt stojí na jednoduché myšlence: ponechat maximum industriálních prvků, doplnit je o jasně čitelné současné zásahy a vytvořit harmonický celek. Zámeček, silo, správní budova, nové domy, náměstí i park u řeky dnes tvoří jeden organismus, který si zachovává svou paměť a zároveň nabízí plnohodnotné bydlení.
Konverze areálu Žitného mlýna pro nás byla výjimečnou příležitostí ukázat, že industriální dědictví se může stát základním kamenem nové, udržitelné a autentické čtvrti.
Když jsme v roce 2019 poprvé vstoupili do areálu bývalého Žitného mlýna v Boršově nad Vltavou, fascinoval nás především silný příběh tohoto místa. Téměř dvě století se zde mísila energie Vltavy s vůní obilí a rytmem průmyslových strojů. S Vltavou je areál spojen nejen fyzicky, ale i historicky. Původní mlýnské kolo poháněl náhon, který v počátcích 20. století nahradily dvě Francisovy turbíny vyrábějící elektřinu. Dominantou celého komplexu je pěti podlažní cihlové silo z konce 19. století, k němuž se postupně připojila betonová sila a správní budova. Na opačné straně stojí barokní zámeček ze 17. století. A před námi tak stála otázka, jak tuhle silnou stopu minulosti zachovat a zároveň otevřít areál novému životu – bydlení pro 21. století.
Adaptace brownfieldu pro současné bydlení
Současný areál se skládá ze čtyř architektonických objektů, kde dvě budovy mají historický charakter a další dvě jsou novostavby. Celkem zde bylo vybudováno 83 bytových jednotek ve velikostech od 45 do 150 m², které zahrnují rozmanitou nabídku od menších bytů typu 1+kk až po prostorné byty 5+kk. Mezi nimi je i unikátní mezonetový byt v původní budově mlýna, který díky věžové architektuře nabízí jedinečnou atmosféru. Do přízemí hlavní budovy jsme umístili kavárnu, která aktivuje náměstí a propojuje areál s veřejností. Pro nás je to symbolické místo, kde se historie a současnost potkávají u jednoho stolu.
Nové náměstí
Klíčovým urbanistickým gestem se stalo doplnění otevřené strany „U“ novým třípodlažním bytovým domem. Tím vzniklo náměstí se stromořadím a širokým schodištěm, které směřuje k zámečku a propojuje jednotlivé části areálu. V jeho středu jsme umístili nalezený artefakt – původní Francisovu turbínu, která byla vyzvednuta ze zasypaného náhonu. Náměstí tak není jen obytným dvorem, ale také připomínkou historie a komunitním prostorem.
Směrem k řece jsme obnovili náhon a doplnili jej novým mostem. Vznikl tak přirozený přístup do parku podél řeky, kde jsme zachovali torzo původní garáže a využili jej jako galerijní prostor pro další technologické artefakty.
Transformace historických budov
Pěti podlažní silo jsme očistili na režnou cihlu a odstranili nepůvodní přístavby i pultovou střechu. Nové nástavbové patro ze světlé cihly je odskokem jasně oddělené od původního těla. Okna jsou replikami industriálních ocelových výplní, k fasádě směrem k řece jsme přidali černé ocelové balkony. Největší transformací prošla centrální věž, kde vznikl loftový byt. Železobetonová skořepina zastřešila věž a vytvořila prostor s terasami a výhledy do krajiny. Střecha je řešena jako zelená a stává se součástí ekologického konceptu celého areálu.
Kolmá dvoupodlažní stavba původní správní budovy dostala nový cihelný sokl a světlou omítku. Byty zde mají podobnou skladbu jako v silu, doplněnou o balkony. Obě historické budovy propojuje nové vertikální komunikační jádro ze skla a černého plechu, které slouží jako funkční i jasně čitelný současný architektonický prvek.
Nové domy
Dům uzavírající náměstí jsme pojali jako třípodlažní stavbu se světlou cihlou, bílými kovovými prvky a rovnou střechou. Záměrně se odlišuje od historických budov – kontrastem podtrhuje svoji modernost. Místo balkonů nabízí lodžie a terasy.
Druhá novostavba stojí u náhonu a řeky. Je to jednoduchý pětipodlažní kvádr s fasádou z červené režné cihly, velkými francouzskými okny a kombinací lodžií a balkonů. Vztahuje se k řece svou pravidelností a otevřeností.
Technické řešení, prvky udržitelnosti
Konverze areálu je založena na principu reuse – maximálním využití původních staveb, který považujeme za nejvíce ekologický způsob nakládání se stavebními zdroji. Projekt doplňují zelené střechy a hospodaření s dešťovou vodou, která napájí obnovený kanál.
Statické zásahy byly náročné: v nejstarší budově bylo nutné nahradit původní dřevěné silo železobetonovými stropy, v novější části zase odstranit systém betonových komůrek, jejichž fragmenty jsme ponechali v interiéru jako připomínku minulosti.
Genius loci
Projekt vznikal v úzkém dialogu s investorem – rodinnou stavební firmou Auböck Bau, která má kořeny v Rakousku a pobočku přímo v Boršově. Majitelé mají vztah k industriální architektuře a naším společným cílem bylo provést konverzi areálu citlivě, ale sebevědomě.
Celý projekt stojí na jednoduché myšlence: ponechat maximum industriálních prvků, doplnit je o jasně čitelné současné zásahy a vytvořit harmonický celek. Zámeček, silo, správní budova, nové domy, náměstí i park u řeky dnes tvoří jeden organismus, který si zachovává svou paměť a zároveň nabízí plnohodnotné bydlení.
Konverze areálu Žitného mlýna pro nás byla výjimečnou příležitostí ukázat, že industriální dědictví se může stát základním kamenem nové, udržitelné a autentické čtvrti.
mar.s architects
0 komentářů
přidat komentář
