Bernardo Secchi
*2. 6. 1934 – Miláno, Itálie
†15. 9. 2014 – Miláno, Itálie
Biografie
Bernardo Secchi byl italský urbanista, teoretik, emeritní profesor IUAV v Benátkách a děkan Fakulty architektury na milánské polytechnice.
Téměř půl století byl ústřední postavou evropských a italských interdisciplinárních debat o soudobém urbanismu. Jeho výzkum byl zasazen do širších diskurzů o prostoru a společenských proměnách, ovlivněn francouzskými teoretiky po roce 1968 a živen zejména rozsáhlým zkoumáním evropských městských území. Ve své praxi vypracoval plány a vize pro malá i velká města v Itálii a Evropě, včetně Milána, Jesi, Brescie, Pesara, Sieny, Ascoli Piceno, Bergama, Prata, Pescary, Lecce, Madridu, Antverp, Bruselu a Moskvy. V roce 2008 byl jedním z deseti architektů vybraných k vypracování vize pro Velkou Paříž; jeho myšlenka "ville poreuse" se zaměřila na zlepšení prostupnosti a přístupnosti města.
Jako vědec byl fascinován mnohočetnými příběhy a multidisciplinární povahou městských území. Ve svých knihách představil tvůrčí napětí ekonomické, politické a kulturní dimenze urbanismu, podložené teoretickými poznatky a podpořené zapojením do prostorových reálií a projektů. K proměnám měst přistupoval s živými a soudobými analýzami, které využívaly teorie jako produktivní nástroje zkoumání k objasnění společnosti a prostoru, nikoliv jako pouhá sebereferenční intelektuální gesta.
Bernardo Secchi byl italský urbanista, teoretik, emeritní profesor IUAV v Benátkách a děkan Fakulty architektury na milánské polytechnice.
Téměř půl století byl ústřední postavou evropských a italských interdisciplinárních debat o soudobém urbanismu. Jeho výzkum byl zasazen do širších diskurzů o prostoru a společenských proměnách, ovlivněn francouzskými teoretiky po roce 1968 a živen zejména rozsáhlým zkoumáním evropských městských území. Ve své praxi vypracoval plány a vize pro malá i velká města v Itálii a Evropě, včetně Milána, Jesi, Brescie, Pesara, Sieny, Ascoli Piceno, Bergama, Prata, Pescary, Lecce, Madridu, Antverp, Bruselu a Moskvy. V roce 2008 byl jedním z deseti architektů vybraných k vypracování vize pro Velkou Paříž; jeho myšlenka "ville poreuse" se zaměřila na zlepšení prostupnosti a přístupnosti města.
Jako vědec byl fascinován mnohočetnými příběhy a multidisciplinární povahou městských území. Ve svých knihách představil tvůrčí napětí ekonomické, politické a kulturní dimenze urbanismu, podložené teoretickými poznatky a podpořené zapojením do prostorových reálií a projektů. K proměnám měst přistupoval s živými a soudobými analýzami, které využívaly teorie jako produktivní nástroje zkoumání k objasnění společnosti a prostoru, nikoliv jako pouhá sebereferenční intelektuální gesta.
