Rozšíření MoMA v New Yorku

Newyorká MoMA vlastní největší sbírky umění 20. století na světě. Její historie začala v roce 1929, kdy vlastnila pouhých osm uměleckých děl, ale o deset let později se už stěhovala do nové budovy na 53 ulici, kterou pro ni navrhli architekti Philip Goodwin a Edward Durell. V průběhu času byli rozšiřováním muzea oslovováni vždy největší architekti své doby (např. Philip Johnson 1967, César Pelli 1984). Sbírky muzea se utěšeně rozrůstaly. V polovině 90. let bylo uloženo celkem 150000 exponátů ve dvanácti různých skladech po celém New Yorku. Proto byla v roce 1997 vypsána vícekolová soutěž na výrazné rozšíření stávajícího muzea (kam byli přizváni např. W.Arets, J.Herzog, S.Holl, T.Ito, R.Koolhaas nebo B.Tschumi). Zvítězil projekt japonského architekta Yoshio Taniguchi, který patří k  nejvýznamnějším současným architektům specializujícím se na muzejní stavby. Po třech letech stavebních prací byla k 75. výročí založení MoMA slavnostně otevřena Taniguchiho přístavba, která kapacitu muzea téměř zdvojnásobila. Celkové náklady projektu překročily 858 milionů dolarů: na 433 milionů přišel pozemek mezi 53 a 54 ulicí a dalších 425 stála novostavba a rekonstrukce historických částí muzea.
Nová MoMA je zdrženlivá. Svojí architekturou harmonicky zapadá do prostředí města. Minimalismus a symetrie vnější formy jsou podřízeny obsahu stavby. Třiatřicet metrů vysoké vstupní atrium se stalo výchozím bodem a novým srdcem muzea. Odtud se rozbíhají cesty do nových světlem zalitých výstavních ploch na všech šesti podlažích. 3600 m² nových ploch konečně umožnilo představit také velkorozměrová a těžká díla. Taniguchi vytvořil vysoké prostory bez zbytečných sloupů nebo nosných zdí. Nová MoMA se může pyšnit spoustou ušlechtilých materiálů a jejich vynikajícím zpracováním: sametově černá žula byla vytěžena v Zimbabwe a poté rozřezána v Itálii, tenké ocelové rámy pro skleněnou fasádu jsou ručně kované, dveřní rámy v interiérech jsou z bílého bronzu.
Obě historické stavby MoMA byly s co největší pokorou zrekonstruovány. Novostavba je nezastiňuje a jsou od hlavního vstupu z 53 ulice stále jasně čitelné. Hodně pozornosti Taniguchi také věnoval inscenování slavné Sculptural Garden (sochařské zahrady) na 54 ulici. Její delší strana byla vyspravena a na kratších stranách ji obroubily dvě nové stavby. Jedna z nich slouží k výzkumu a vzdělávání, zatímco v té druhé se nachází podstatná část nových výstavních prostor. Střechy obou budov jsou jako ochranná čapka vykonzolovány do zahrady. Také jejich fasády jsou do zahrady co nejvíce prosklené, zatímco do ulice se uzavírají pláštěm z černé žuly a opakního skla. Muzeum i tak zůstává městu maximálně otevřené. Veřejně přístupné lobby se rozprostírá 70 metrů napříč a není zataraseno uměním. Mnohé výstavní prostory nabízejí také úchvatné výhledy na Manhattan a ukazují spleť mrakodrapů jako ohromující moderní umělecké dílo.
Po rekonstrukci MoMA také očekává zvýšený zájem návštěvníků. Místo dosavadního 1,6 miliónu by mělo ročně přijít o celý milión návštěvníků navíc. Za cenu 20 dolarů se jim nabídne pohled na jedinečnou sbírku umění 20. století.