Eduard Knoblauch
*25. 9. 1801 – Berlín, Německo
†29. 5. 1865 – Berlín, Německo
Biografie
Carl Heinrich Eduard Knoblauch byl pruský architekt. Pocházel z berlínské obchodnické rodiny Knoblauchů, z níž vzešla řada vědců, architektů a politiků. Byl vnukem výrobce jehel Johanna Christiana Knoblaucha (1723-1790), synem továrníka na hedvábí Carla Friedricha Knoblaucha (1765-1813) a bratrem továrníka na hedvábí Carla Friedricha Wilhelma.
Studoval na berlínské stavební akademii (1818 složil zeměměřičskou zkoušku, 1822 konduktérskou zkoušku a 1828 stavitelskou zkoušku). V roce 1824 spoluzaložil Spolek berlínských architektů, v jehož představenstvu působil až do srpna 1862. S touto činností souvisela i jeho role redaktora různých časopisů, které založily počátky odborného architektonického tisku v Německu.
Po ukončení studií odcestoval v roce 1828 na poznávací cestu po Německu a Holandsku. Spolu se svým přítelem Friedrichem Stülerem a drážďanským architektem Woldemarem Hermannem, s nímž se seznámil v Berlíně, pak v letech 1829-30 podnikli cestu do Francie, Švýcarska a Itálie. V roce 1830 se stal prvním soukromým architektem, který se usadil v Berlíně. Chtěl se vyhnout dominantní roli Karla Friedricha Schinkela ve státním stavebnictví. V roce 1845 byl jmenován členem Akademie umění.
Nemoc spojená s pracovní neschopností a následná hospitalizace v roce 1863 mu zabránily dokončit jeho hlavní dílo, kterým byla berlínská Nová synagoga. Jeho místo zaujal Friedrich Stüler. Otevření Nové synagogy se již Knoblauch nedožil.
Jeho syn Gustav Knoblauch (1833-1916) a vnuk Arnold Knoblauch (1870-1963) působili rovněž jako architekti.
Carl Heinrich Eduard Knoblauch byl pruský architekt. Pocházel z berlínské obchodnické rodiny Knoblauchů, z níž vzešla řada vědců, architektů a politiků. Byl vnukem výrobce jehel Johanna Christiana Knoblaucha (1723-1790), synem továrníka na hedvábí Carla Friedricha Knoblaucha (1765-1813) a bratrem továrníka na hedvábí Carla Friedricha Wilhelma.
Studoval na berlínské stavební akademii (1818 složil zeměměřičskou zkoušku, 1822 konduktérskou zkoušku a 1828 stavitelskou zkoušku). V roce 1824 spoluzaložil Spolek berlínských architektů, v jehož představenstvu působil až do srpna 1862. S touto činností souvisela i jeho role redaktora různých časopisů, které založily počátky odborného architektonického tisku v Německu.
Po ukončení studií odcestoval v roce 1828 na poznávací cestu po Německu a Holandsku. Spolu se svým přítelem Friedrichem Stülerem a drážďanským architektem Woldemarem Hermannem, s nímž se seznámil v Berlíně, pak v letech 1829-30 podnikli cestu do Francie, Švýcarska a Itálie. V roce 1830 se stal prvním soukromým architektem, který se usadil v Berlíně. Chtěl se vyhnout dominantní roli Karla Friedricha Schinkela ve státním stavebnictví. V roce 1845 byl jmenován členem Akademie umění.
Nemoc spojená s pracovní neschopností a následná hospitalizace v roce 1863 mu zabránily dokončit jeho hlavní dílo, kterým byla berlínská Nová synagoga. Jeho místo zaujal Friedrich Stüler. Otevření Nové synagogy se již Knoblauch nedožil.
Jeho syn Gustav Knoblauch (1833-1916) a vnuk Arnold Knoblauch (1870-1963) působili rovněž jako architekti.
