Emil Fahrenkamp
*8. 11. 1885 – Cáchy, Německo
†24. 5. 1966 – Ratingen, Německo
Biografie
Emil Fahrenkamp byl německý meziválečný architekt a vysokoškolský pedagog, který v letech 1937-46 vedle Uměleckou akademii v Düsseldorfu. Mezi jeho nejznámější realizaci patří sídlo holandské ropné společnosti Shell v Berlíně. Po získání praxe u Carla Siebena a Alberta Schneiderse v Cáchách přišel do Düsseldorfu, kde v letech 1909-12 pracoval v kanceláři Wilhelma Kreise a od 1911 působil na düsseldorfské škole užitého umění, zprvu jako asistent a pak pomocný učitel. 1919 byla škola převedena na uměleckou akademii a Fahrenkamp se stal profesorem. Ve 20. letech byl jedním z nejvýznamnějších architektů v Německu. Při zachování tradičních konceptů uměl převzít soudobé tendence (expresionistická architektura, modernistické hnutí Neues Bauen) a vyváženě je do svých děl začlenit. Fahrenkamp udržoval dobré vztahy s průmyslníky v Porýní a Vestfálsku, což výrazně přispělo k jeho profesním úspěchům.
Po neúspěchu národně socialistického ředitele Petera Grunda převzal Fahrenkamp v roce 1937 (původně dočasně) vedení umělecké akademie v Düsseldorfu, kde směřoval výuku blíže k praktickým potřebám a spolupráce s průmyslem. Sám sebe a svoji práci považoval za apolitickou, ale vedoucí post mohl zastávat nejspíše díky dobrým kontaktům s vysokými představiteli nacistického režimu (H.Göring, J.Goebbels). Mimo jiné postavil ateliéru pro malířskou mistrovskou školu Hermanna Göringa. Po 2. světové válce byl kvůli svému vysokému postavení ve třetí říši odstřižen od dalšího kulturního života. Zatímco jiní umělci se takovému zacházení bránili a dokonce svou minulost zametli pod koberec, tak Fahrenkamp se zcela stáhl do ústraní, ale až do konce života zůstal činným architektem.
Emil Fahrenkamp byl německý meziválečný architekt a vysokoškolský pedagog, který v letech 1937-46 vedle Uměleckou akademii v Düsseldorfu. Mezi jeho nejznámější realizaci patří sídlo holandské ropné společnosti Shell v Berlíně. Po získání praxe u Carla Siebena a Alberta Schneiderse v Cáchách přišel do Düsseldorfu, kde v letech 1909-12 pracoval v kanceláři Wilhelma Kreise a od 1911 působil na düsseldorfské škole užitého umění, zprvu jako asistent a pak pomocný učitel. 1919 byla škola převedena na uměleckou akademii a Fahrenkamp se stal profesorem. Ve 20. letech byl jedním z nejvýznamnějších architektů v Německu. Při zachování tradičních konceptů uměl převzít soudobé tendence (expresionistická architektura, modernistické hnutí Neues Bauen) a vyváženě je do svých děl začlenit. Fahrenkamp udržoval dobré vztahy s průmyslníky v Porýní a Vestfálsku, což výrazně přispělo k jeho profesním úspěchům.
Po neúspěchu národně socialistického ředitele Petera Grunda převzal Fahrenkamp v roce 1937 (původně dočasně) vedení umělecké akademie v Düsseldorfu, kde směřoval výuku blíže k praktickým potřebám a spolupráce s průmyslem. Sám sebe a svoji práci považoval za apolitickou, ale vedoucí post mohl zastávat nejspíše díky dobrým kontaktům s vysokými představiteli nacistického režimu (H.Göring, J.Goebbels). Mimo jiné postavil ateliéru pro malířskou mistrovskou školu Hermanna Göringa. Po 2. světové válce byl kvůli svému vysokému postavení ve třetí říši odstřižen od dalšího kulturního života. Zatímco jiní umělci se takovému zacházení bránili a dokonce svou minulost zametli pod koberec, tak Fahrenkamp se zcela stáhl do ústraní, ale až do konce života zůstal činným architektem.
